Aktuálně

Loštické proměny slovem i obrazem

Datum 5. října 2014 se zapsalo do historie sdružení Respekt a tolerance, ale obecně i do historie města Loštice. Po desetiletém snažení jsme společně otevřeli zrekonstruovaný prostor loštické synagogy ve snaze o obnovu, která však v původním slova smyslu měla být navrácením k původnímu významu tohoto mimořádného prostoru, tedy místa setkávání, modliteb a společných mimořádných prožitků. Takový byl nakonec i tento den, kdy se ke společnému setkání sešla spousta lidí, kteří měli na co vzpomínat či plánovat budouctnost těchto prostor plných vzpomínek a příběhů...

Po krásném vystoupení kvarteta ZUŠ Handlová ze Slovenska byla zahájena výstava Jubilanti, která se zaměřuje na:
významnou spisovatelku Fany Neuda, jež žila a tvořila přímo zde v této budově a zemřela v roce 1894 -  tedy před 120 lety a dále na tři židovské osobnosti z našeho regionu, které se narodily v roce 1914, tedy přesně před sto lety. Jedná se o paní Edith Carter Knöpflamacher, spisovatele a básníka Artura Poláka z Úsova a pana Egona Morgensterna, který dříve bydlel také v této budově a nedávno oslavil sté narozeny ve Vilniusu, kde nyní žije. My jsme za ním vydali a dokumenty z naší cesty jsou součástí této výstavy.

Hlavním důvodem tohoto setkání však bylo ukončení rekonstrukce synagogy.
Projekt začal v roce 2004, tedy před deseti léty. První dva roky byly věnovány přípravě projektu, konzultacím s odborníky a zajišťování financí. První fyzické opravy začaly v roce 2006.
O té doby se nám podařilo každý rok získat menší či větší částku na práce, takže se postupně opravila vazba, střecha, podlahy, okna, elektroinstalace a bylo zbudováno sociální zařízení a ústřední vytápění atd.
V letošní poslední fázi došlo na výměnu velkých oken a položení nové podlahy v modlitebním sále, která nese historickou informaci podlah z mírovského hradu, a novou fasádu na východní a jižní straně.

Finanční podporu pro projekt poskytly, kromě města Loštice jako majitele synagogy také NFOH, ČNFB, SZIF a Ministerstvo kultury.

• 
• 
• 
•  

Poděkování však patří všem radním a zastupitelům a občanům  Loštic, kteří se v posledních deseti letech podpořili tento projekt.
Velký dík také patří těmto osobnostem:
Především je to pan starosta Ctirad Lolek, bez jehož nadšení, energie, nápadů a opravdového zájmu o kulturu a historii tohoto města by tento projekt nemohl nikdy začít ani být dokončen.  Děkujeme moc.

Další významným činitelem byl dr. Stanton Canter z Kalifornie, který se před deseti lety zamiloval do Loštic, ač zde nemá žádné příbuzné či předky. Po celou tu dobu každoročně trávil dovolenou v Lošticích a intenzivně spolupracoval se sdružením Respekt a tolerance a podílel se i na projektu obnovy synagogy.
Mnoho artefaktu, které zde vidíme, jsou dary či dlouhodobé zápůjčky právě od dr. Cantera. Stanton Canter také založil knihovnu Otty Wolfy, jež se nachází v 1. poschodí.  Na tutéž knihovnu rovněž přispěli  manželé Vavrečkovi, kteří k nám dnes zavítali až z Prahy. Paní Vavrečová  je neteř Otty Wolfa.

• 
• 
• 
•  

 
Nesmíme zapomenout na pana Jana Weisera, od kterého jsme získali prvotní základní a cenné informace o židovské historii Loštic.

Poděkování náleží paní Vlastě Seidlové, která působí jako strážce synagogy již deset let.

Členové sdružení věnovali projektu rekonstrukce tisíce hodin a nemalé provozní náklady spojené s touto činností hradili ze svých zdrojů. Děkujeme všem členům za pomoc a trpělivost.

V neposlední řadě patří naše díky všem odborníkům, pracovníkům památkové péče zejména ing. Jitce Štáblové, ing. Mrňkovi, panu Papouškovi, Rozkopalovi i pani Srovnalové za jejich rady, připomínky a námitky i všem odborným konzultantům a také všem firmám, řemeslníkům a dělníkům za jejich dobře vykonanou práci.

Součástí Loštických proměn byla mimořádná příležitost poprvé spatřit soubor vitráží oken olomoucé synagogy, která takto byla naposledy k vidění v den jejího zničení v noci z 15. na 16. března 1939 po nástupu wernachtu do Olomouce.

Děkujeme všem, kteří se nedělního setkání při poslední etapě zrekonstruované synagogy zúčastnili.

Za poskytnuté fotografie děkujeme Jindřichu Buxbaumovi.