Židovský hřbitov v Lošticích

Loštice: Židovský hřbitov

Hřbitov byl založen roku 1554. Na ploše 6500 m² se nachází téměř 650 náhrobních kamenů. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí­ z počátku 18. století­. Většina náhrobků byla zhotovena z maletí­nského pí­skovce v průběhu 18. a 19. století­.

Budova před hřbitovní­ brankou dří­ve sloužila jako obydlí­ pro hrobní­ka a márnice. Na hřbitově se pohřbí­valo až do počátku čtyřicátých let.

V roce 2004 uplynulo 450 let od založení­ hřbitova. V tomto jubilejní­m roce započal Achab Haidler ve spolupráci s týmem Respekt a Tolerance odborné zpracování­ všech náhrobků.

Ukázky náhrobní­ch kamenů a překladů hebrejských nápisů na loštickém židovském hřbitově.

Překlad
POVĚST VYŠLA Z ŠIMEONA, NESLA SE STÁLE VÝŠ AŽ DOSÁHLA VZNEŠENOSTI
SEM SE ULOŽILO K ODPOČINKU
DOBRÉ JMÉNO LASKAVÉHO ŠIMEONA
VÝKVĚTU UČENCŮ (DOSL. PŘEDNÍ Z RABANAN), JENŽ BYL VŠEM JAKOBY SVÁTEČNÍM SVĚTLEM,
A PŘITOM POKORNÝM POMOCNÍKEM,
JEHOŽ PŘECHÁZELY JEHO *CEDAKOT A NAŠLY ZALÍBENÍ (V OČÍCH H-SPODINOVÝCH).
JEHO DUŠE SE POVZNESLA TŘETÍHO DNE MĚSÍCE ŠVAT.
(TAKOVÝ BYL) REBBEREB ŠIMEON SYN UČENÉHO ŠIMEONA.
KÉŽ JE JEHO DUŠE VEVÁZÁNA
DO SVAZKU ŽIVOTA

Komentář
Naprosto dokonale strukturovaný epitaf odpovídající době svého vzniku /= první polovině 18. století/. Kryptogram Šimeon je zde obsažen trojmo – v úvodních znacích (tzv. rašej tevot) jednotlivých slov prvního řádku, dále v rašej tevot řádků 2 - 6 (vyznačeno červeně) a ještě do třetice ve třetím řádku v obratu šem tov mi-Šimeon tov (dobrá pověst laskavého Šimeona). Tento „třetí výskyt“ je navíc posílen nádhernou parafrází Ecl 7:3 (Dobrá pověst je nade všechny nejvzácnější oleje, protože pak je den odchodu z tohoto světa požehnanější než den zrození..). Hříčka s významy -- zcela evidentní, protože znaky slova šemen (= olej) jsou ke všemu ještě zvýrazněny grafickými značkami -- tím ovšem nekončí, protože všechny verše epitafu, jež svými úvodními znaky tvoří kryptogram Šimeon, končí na určitou specifickou variantu slova tov (=dobrý). Šimeon tov (laskavý Šimeon); or jom tov (dosl. světlo svátečního dne); metiv (konal ku prospěchu, dosl. = zlepšoval) a nakonec titav (stalo se příjemným, bude to příjemné). Ke všemu se jedná o obraty, kterým je potřeba rozumět v hlubším kontextu. Nejen pro samotný překlad, kde bychom se v případě otrocky doslovného převodu dopracovali např. ve čtvrtém řádku takřka k nesmyslu: Výlupek rabínů, jenž pořád dělal svátek…, ale hlavně pro skryté sdělení. Nejen onoho Kazatelova poselství, že život není marnost, jak se někdy Šalomounovi vkládá do úst, ale může se marností stát, když si ho necháme utéct mezi prsty a nezůstane po nás právě ono Dobré Jméno, ale také například i pro onen výraz „titav“ (stalo se příjemným), který je opět parafrázovanou narážkou na jiné nesmírně důležité pravidlo judaismu, které se můžeme dočíst v devětašedesátém žalmu : Nebudu se divit, proč se ten svět točí, vždyť ty, H-spodine, znáš moji nemoudrost i mé vlastní výstupky. Ale tvé spasení mě postaví na místě bezpečném. A budu tě chválit a s díkůčiněním tě budu velebit. A toť ti bude příjemnější nežli (obětovaný) vůl či trkavý býček. Zde jako bychom myšlenkově navazovali na Kazatele a zároveň se dostávali o úroveň výš, že totiž osobní niterný vztah k B-hu doprovázený skutky vůči bližním, je nad všechny obětiny, modlitby a další projevy náboženského fundamentalismu.

Nechybí ani chronogram viditelný bez dalších komentářů přímo v textu závěrečných dvou řádků (tanceva).

Překlad a komentář Jaroslav Achab Haidler

Překlad
Bezpečně spočine tělo jeho …
Zde
odpočívá, aby se kochal Zahradou Eden, vůdce a ochránce židovské obce
Jehuda „vůdce“, jenž konával jen samé blaho.
Moudrý, jako jeden z (předních) mudrců Jisroele
a toto jest jeho dědictvím: Jeho ruka nikdy nepřestala bojovat za lid Jisroele
a jednat pro útěchu chudých a zoufalých, (takže se stal)
otcem a patronem celé naší obce.
Takový byl přední z našich mužů rebbereb Jehuda Lejb syn J´´
Jeho duše se povznesla vzhůru čestně a slavně v měsíci menachem.
Let jeho života bylo bez dvou sedmdesát.
Budiž jeho duše vevázána do Svazku života

Komentář
Opět velice promyšlený nápis skrývající celou řadu vnitřních obsahů. Do celého nápisu vstupujeme obratem „la-betach jiškon /bezpečně spočine/“, což je vlastně parafráze velkého biblického zaslíbení, jak je můžeme najít u proroka Jeremiáše: A v těch časech, praví H-spodin, vzbudím Davidovi výhonek .. a štastně se mu povede. Věrný soud a spravedlnost se budou konat na zemi. Za oněch dnů spasen bude Juda a Izrael bude bydlit bezpečně (= bezpečně spočine) … /jer 23:5-6/; Dalším skrytým poselstvím je obrat „we-zot la-Jehuda“ uvedený v šestém řádku nápisu. Jedná se o volnou paráfrázi Mojžíšova požehnání všech pokolením Izraele v dt 33:7 – Podle Bible je Judovým dědictvím ujímat se hrdinně lidu Jisraele, bojovat za něj, čemuž požehná i H-spodin. Jsme tedy svědky šifrovaného opisu jeho poslání a funkce v loštické židovské obci, které je dotvrzeno již titulaturou ve třetím řádku *parnas a manhig.
Čtenáře jistě zaujme i informace o věku zesnulého formulovaná slovy „bez dvou let sedmdesát“. Zde je dobré si uvědomit, že podle tradice, získává každá bytost s novou dekádou života nový „duchovní rozměr“ a nové kvality. Dokladem této tradice je verš v Pirkej avot, kde se doslovně vypočítává průběh jednoho lidského života. „V pěti k četbě, v deseti k mišně (= ke studiu tradiční náboženské filosofie), ve třinácti k plnění Pokynů (= k vlastní náboženské odpovědnosti) … v padesáti k udílení rad, v šedesát ke zmoudření životem, v sedmdesáti ke koruně šedin… / Pav 5:21/ Nejde tedy o parafrázi českého přísloví „jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet“, ale o informaci, že reb Jehudovi zbývalo k dosažení „koruny šedin“ jen několik roků života. Což je opět narážka na další talmudem zmiňované souvislosti, které se odvíjejí ze slov žalmu 90:10, a podle nichž každý, kdo dosáhne sedmdesátky (nebo skoro sedmdesáti let života) žil b-habojně a v souladu s B-ží vůlí. Informace je posílena, ozdobena a zdvojena i kryptogramem, jak se můžeme přesvědčit v jedenáctém řádku nápisu, kde v hebrejštině stojí: „šanotaw CHAJJIM švijim bli štajm“ -- kde je slovo chajjim (= život) zvýrazněno a jeho gematrická hodnota (= číselná hodnota jednotlivých hebrejských znaků) odpovídá přesně šedesáti osmi!!
Kryptogramů však v nápisu najdeme více. Počáteční a koncové znaky jednotlivých řádků nápisu totiž poskytují sdělení Jehuda Lejb roš ha-kahal zaca´l  tj. Jehuda lejb, vůdce naší obce, jeho zásluhy kéž jsou nám požehnáním…
Nechybí ani chronogram – tedy šifrované datum - a to dokonce ve dvou případech. V desátém řádku je zvýrazněno slovo „kavod“ (čest a důstojnost“), jehož gematrická hodnota odpovídá 26. Jehuda Lejb tedy zemřel 26. dne měsíce menachem av. Rok jeho smrti musíme „vypreparovat“ z jiného chornogramu, který se skrývá ve dvanáctém řádku ve formuli „tanceva“ (= Budiž jeho duše vevázána do svazku života). Zde jsou zvýrazněny znaky taw + cadi + bejs + hej, jež posčítány odpovídají roku 497 tzv. malého počtu tj. občanského roku 1737.

Po jazykové stránce zaujme užití nehebrejského slova „patron“ v osmém řádku a šifra vlastního synagogálního jména zesnulého, které je psáno bez předělů, takže vytváří jakoby zcela neznámé slovo „jehudalejbmi“…

Překlad a komentář Jaroslav Achab Haidler

Překlad
reb Zelki, syn reb Lejba reb Zelki, syn reb Lejba
Sem uložili
bytost bezůhonného, svatého
a upřímného reb Zelki,
syna mučedníka rebbe Lejba
ha-kohen (kéž H-spodin pomstí­ jeho krev), jenž odešel
v předvečer Šabatu 16. ijar
roku 527 malého počtu
(tanceva)

Komentář
Na náhrobek upozorňujeme především pro jeho dnes už prachem zapomenutý příběh a zkratku hi´d (= Ha-Šem jinaqem damo), která se tradičně překládá „kéž H-spodin pomstí jeho krev“. Je jasné, že Zeligův (zdrobněle Zelki) tatínek byl zabit. Zdali jako skutečný mučedník pro svoji víru, nebo prostě jen nějakými lumpy na cestách kvůli penězům a troše zboží, to v této chvíli nevíme. Že ale šlo zcela spolehlivě o násilnou smrt, to nám potvrzuje obrat „kadoš“ v titulatuře Zelkiho tatínka ve čtvrtém řádku nápisu a právě i zkratka hi´d.

Nicméně (a právě to chceme zdůraznit!! ) motiv pomsty je judaismu cizí. Lidské bytosti by se neměly „montovat“ do záležitostí, do nichž nevidí. Krevní mstu nepřímo odmítá již předtalmudický Izrael, ustanovením tzv. „útočištných“ měst, kam se mohl uchýlit každý, kdo zabil takříkajíc bez úkladného záměru, jak se můžeme dočíst v pětatřicáté kapitole IV. knihy Mojžíšovy - Nu 35:9-25.

Daleko silněji je zákaz pomsty zdůrazněn v závěru pentateuchu (= souboru pěti Mojžíšových knih) v takzvané „Mojžíšově písni“, kterou lid Jisroele zná pod termínem „Haazinu“. Mojžíš uzavírá svá učení i svůj výklad tóry, určuje svým nástupcem Jozue (kpt. 34) a slavným hymnem „Pozorujte nebesa /heb. ha-azinu/“ zdůrazňuje vznešenost B-ží. A právě zde se dočítáme /Dt 32:31nn/:
Neboť B-h, naše skála a útočiště, není jako jejich výšiny (= bohové)… Neboť z kmene Sodomského je révoví nepřátel a jejich víno jedovaté jako dračí krev. „Zdaliž všechno nezůstane uschováno u Mne?“, praví Panovník. „Má je pomsta a odplata, až přijde vhodný čas…“ H-spodin bude zajisté soudit svůj lid a slituje se nad každým, kdo mu věrně slouží. Veselte se pohané s lidem b-žím, neboť Vznešený pomstí krev svých služebníků, očistí zemi i lid…

Překlad a komentář Jaroslav Achab Haidler

Fotogalerie: