logo_small2

Židovský hrbitov

Úsov: Židovský hřbitov

 
Starý židovský hřbitov z 2. poloviny 15. století se nalézal severně od Úsovského hradu a byl zničen během třicetileté války. Nový hřbitov byl založen kolem 1645 při okraji ghetta. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z druhé poloviny 17. století­. Mezi kamennými náhrobky se nacházejí­ pozoruhodné ukázky barokní a klasicistní­ tvorby. Hroby významných a učených osobností­ sem dodnes přitahují zasvěcené návštěvníky z domova i ciziny.
 
 
Jisrael ben Zelig (1878)
jisrael

Překlad
A příblížili se Jisraelovi dnové odebrat se do života věčného, totiž onomu Jisraelovi,
jenž býval čelen (bratrstva) „B-habojných“ pečovatelů o blaho (obce)
vážený reb Jisrael, syn korunou šedin ozdobeného a váženého reb
Zeliga Halevi (jeho památka nám budiž požehnáním), jenž se připojil ke svým praotcům
13. dne měsíce sivan
638 malého počtu

Blaze tobě, Jisraeli, jenž‘s choval Slovo H-spodinovo v důstojné úctě
a všechny, kdož ho ctili s tebou, jsi míval ve vážnosti,
všem jsi býval oporou, čině jim rozvolnění,
tvá ušlechtilá pravice byla trvale otevřena prosbám všech zoufalých,
chudým své obce jsi udílel pokrm u vlastního stolu
a ještě řadu dalších divuplných skutků (jsi vykonal) k oslavení svého Otce

Komentář
První, co na náhrobku zaujme je jeho symbolika. Poněkud naivně provedený lvíček (symbol Judy tj. celého Izraele) nalévá ze džbánu vodu dopoché mísy. Zcela zřetelná symbolika *levitů, potomků z pokolení Lévi, kteří podle slov Písma měli a směli přisluhovat Veleknězi v chrámu, mj. také tím, že mu asistovali při rituálním omývání rukou. Tedy již ze samotného jazyka symbolů se dozvídáme vše podstatné. Jméno zesnulého (Jisrael) symbolizované lvíčkem, a jeho synagogální a liturgickou funkci – levity.
Ani vlastní epitaf není bez zajímavosti. (škoda, že je místy silně porušen, takže ho nelze rekonstruvat v plném znění). Dovolíme si upozornit zejména na tři obraty. „Učinit rozvolnění“ (hebr. – tomach hajita li-rwacha) je volnou parafrází šestašedesátého žalmu, jenž popisuje nejrůznější soužení, nicméně končí nadějeplným : Požehnaný je B-h, který neoslýchá modlitby a milosrdenství svého ode mne neodjal… Jakoby tím chtěli autoři nápisu říci, že podobně jako H-spodin vysvobozuje žalmistu z lidských ústrků, ze soužení ohněm a vodou a od dalších zkoušek osudu / ps 66:10-12/, stejným „rozvlažením“ bývala podpora, kterou reb Jisrael poskytoval potřebným, a proto, se může nadít, že i na něj se budou vztahovat závěrečná zaslíbení citovaného žalmu.
Ze všeho nejzajímavější jsou ovšem první řádky nápisu, jež obsahují velice květnatou titulaturu. Zejména druhý z nich, který je de facto stupňovaným opisem synagogální „funkce“ zesnulého. Reb Jisroel byl zcela jistě členem Chevra kadiša, tj. charitativní instituce, která pečovala v rámci židovské komunity o nemajetné, nemocné a zajišťovala také poslední službu zemřelým. Hebrejsky 1/chaver me-jir‘ ej Elokim (člen batrstva B–habojných) – instituci Chevra kadiša se často říkávalo „Svaté bratrstvo“. 2/ šocher tov (= ten kdo pilně hledá dobro pro druhé – viz prv 11:27) – i tento „opis“ je doložitelně používán pro příslušníky a členy Chevra kadiša (např. na žid. hřbitovech ve vých. Čechách); 3/ rodef cedek (= ten kdo usilovně poskytuje milodary *cedakot) -- charita byla v každé židovské komunitě zajišťována z milodarů a příspěvků celé obce.

Rechil bat Šemuel (1845)
rechil

Překlad
Zde spočinuly kosti bohabojné bytosti, jež bývala chloubou žen lidu Jisroele, ozdobou svého muže
a čelenkou vznešenosti svým dětem, totiž kosti paní Rejchl, dcery rebbe Šemuela z Bzence
a manželky váženého reb Menke Loewyho (kéž jeho svíce dál svítí). Navrátila ducha svého
H-spodinu, B-hu našemu třetího dne po sobotě, dne 16. adar léta 608 malého počtu

Ačkoli již mnoho dcer Jisroele konalo udatně
a vystoupalo až na nejvyšší příčku ctnosti,
tato bytost odpočívající zde tiše v prachu
je v lecčems všechny ještě předčila.
Plničká ctnosti a vážená i svými nejbližšími,
nevycházela příliš často od prahu svého stánku
a věnovala se raději vedení domácnosti
dohlížeje na rituální bezúhonnost všeho, co se vařilo a peklo.
Slůvka studia kanoucí ze rtů jejího muže a dítek
jí byla daleko milejší nad všechny písničky a melodie.
Svému choti byla věrnou oporou a pomocnicí
a pro své dítky i ve chvílích, kdy jejich duše znejistěly, vskutku pravou matkou


Komentář
Na tento úsovský náhrobek upozorňujeme, aby měl návštěvník výstavy možnost srovnání, v čem je židovská epigrafika společná všem židovským hřbitovům v Čechách a na Moravě (tj. skrytými významy, obrazivým jazykem a úzkými provazbami na biblický text), nicméně že sloh i způsob skladby jednotlivých epitafů se může lišit, ačkoli se někdy jedná o téměř „sousedské“ židovské komunity.

Avšak i v souboru úsovských epitafů je nápis na náhrobku paní Rechil víceméně raritou, pro svoji neobvyklou podrobnost. Z toho hlediska asi nejvíce zaujme červeně zvýrazněná informace, že paní Rechil byla vzornou hospodyní, dost možná „odbornicí“ na otázky „kašrutu“ Hebrejské mašgechet al hechšer ha-bišul we-ha-offija (= dosl. dohlížela na košernost vařeného i pečeného..) nepřímo naráží na čestnou funkci tzv. *mašgijacha – tedy rituálního „dohližitele“. Podobně je tomu i s výrazem *hechšer – takto se dodnes v Izraeli nazývá oficiální certifikát o košernosti potravin.
První čtyři řádky vlasního epitafu ( Ačkoli již mnoho dcer Jisroele… ) jsou volnou a sofistikovanou parafrází známého šabatového hymnu Ešet chajjil ( prv 31:10 nn), ale hned následující řádek je svými biblickými narážkami (parafrázemi) srovnatelný s některými klenoty ze hřbitova v Lošticích. Obrat: Plničká ctnosti a vážená i svými nejbližšími zní v hebrejštině kol kaboda af penima… a je zcela evidentní narážkou na slova žalmu : Všecka slavná jest dcera královská ve svém nitru / ps 45:14/, přesto chce nápis naznačit, že ačkoli paní Rechil byla vlastně hodna pro své vlastnosti a svoji povahu stolovat v hodovních síních králů, spokojila se se svojí domácností (možná docela skromnou) a společností svých nejbližších.
Neuvěřitelně zajímavý je hebrejský tvar „gilgulim“ v posledním řádku epitafu. Hebrejské „galgal“ znamená v nejjednodušším tvaru „kolo, koloběh“ , zároveň však také představuje kabalistický termín, který je často nesprávně překládán slovem „reinkarnace“. Judaismus však nezná „reinkarnaci“ tak, jak ji reprezentuje například filosofie Východu. Věří, že „gilgul“ (= reinkarnace) může v člověku proběhnout už během jeho života. Je to docela jednoduché, tak jako se může někdo samými starostmi takříkajíc zbláznit (tj. klesnout do „nižšího“ gilgulu), může se také na určitém vývojovém stupni zdokonalit. Pomáhala-li tedy paní Rechil svým dětem v jejich nejrůznějších „gilgulim“ – může to znamenat, že jim byla rádkyní v období zmatků (víření a názorové kolotání), že jim pomahála v duchovním vývoji (giglulu) anebo dokonce, že laskavě toleravala jejich pubertální výstřelky, protože další význam hebrejského „galgal“ znamená chmýří babího léta…

Celý text epitafu je v originále zároveň rytmizovanou básní.

Šalom ben Josef Ha-levi (1806)
salom

Překlad
Jeho duše se povznesla pátého dne po sobotě dne 26. tevet 566 malého počtu…
Jeho pokojné žitíl ve městě zvaném Údolí radostí
se nečekaně proměnilo v Údolí nářků,
(jelikož) však jeho dům bývával vždy všem ochotně dokořán, odebral
se reb Šalom, syn ctěného Josefa Ha-levi , k pokojnému odpočinutí.
Kéž je nám jeho památka požehnáním a on kéž
spočine spolu se všemi spravedlivými světů v Pokoji

Komentář
Poslední „úsovský“ náhrobek je cenný nejen pro svoji dataci ze samého počátku 19. století, tedy minimálně o tři generace starší, než předchozí úsovké náhrobky, čemuž odpovídá i jeho kamenický rukopis a dekor (symbolizující příslušnost k pokolení Levi – opět stylizovaná levítská souprava), zejména ale pro svoji promyšlenou slovní hříčku, která využívá parafráze hebrejského překladu nebožtíkova bydliště. Reb Šalom pocházel z Bruntálu (německy Freudental = Údolí radosti). Toto údolí (Bruntál) , kde žil celá léta v pokoji (heb. „šalom“ – tj. stejně jako vlastní jméno zesnulého), se mu nečekaně proměnilo v Údolí nářků (parafráze ps 84:7). Ve čtyřiaosmdesátém žalmu se sice doslovně hovoří o údolí „moruší“, ale obě kultury – křesťanská i židovská – toto údolí vnímají a interpretují jako ono „slzavé údolí“, jak je známe z běžného života. Judaismus navíc tento žalm miluje také pro bezrpostředně následující osmý verš, kde stojí zdánhlivě nic neříkající : berou se houf za houfem a ukazují se před H-spodinem na Sijjonu -- pro židovskou tradici však právě tento veršík představuje cíl a poslání člověka tady na zemi. Jít stále výš (= od houfce k houci, od ješivy k ješivě), aby nakonec mohl stanout v náručí Všemohoucího na „duchovním“ Sijonu. Což mimoděk potvrzuje i text našeho epitafu, který ve svém posledním řádku tuto naději vyslovuje naplno : (jelikož jeho dům bývávaval vždy všem ochotně dokořán) spočine reb Šalom u Pokoji spolu se všemi Spravedlivými věků…

Foto, překlady a komentáře všech Úsovských náhrobků: Jaroslav Achab Haidler

Fotogalerie:


© 2010-2011 Respect and Tolerance | AD Webdesign | Citarny.cz - dobre knihy