Vzpomínky na židovské rodiny

Úsov: Vzpomínky na židovské rodiny

Ukázky ze záznamů orální historie Respekt a tolerance 2003–2004

VLASTIMIL ARTUR POLÁK
Na Artura Poláka si pamatuji, když byl ještě kluk. Vzpomínám si, jak nám jednou na Pančavě závodním kolem přejel husu, nebo jak chodil randit s Grétou, dcerou hajného Rebabeckého, do stohu slámy a jak nás proháněl, když zjistil, že je špehujeme.
Jan Motlíček, Úsov

VALERIE GOLDBERGOVÁ A RŮŽENA POLLAKOVÁ
Valerie a Růženka byly nevlastní sestry a před válkou společně provozovaly v Úsově menší obchůdek se střižným zbožím. Také šily na zakázku oblečky pro nejmenší děti. Tehdy ještě hotové dupačky v obchodech nebyly. Před okupací uvažovaly o vystěhování do zahraničí, ale nakonec se rozhodly zůstat, protože nechtěly opustit svého nemocného otce JUDr. Julia Pollaka, kterého měly obě rády. Před zabráním Sudet všichni odešli do Olomouce a doufali, že tam budou v bezpečí. Bydleli v cihelně v Bystrovanech, ale jejich naděje se nenaplnila. Pan Pollak se naštěstí transportu nedočkal, protože zemřel v roce 1941. Valerie a Růžena byly odvlečeny do koncentráku a zastřeleny v roce 1942 při hromadné popravě Židů v Baranoviči poblíž Minsku. Rovněž jejich sestra Marie, která dělala vychovatelku v Budapešti, a bratr Gerhard, který pracoval jako elektrikář, zahynuli. Jediný, kdo ze všech sourozenců přežil holocaust, byl Artur Polák.
Olga Poláková, Olomouc

VLASTIMIL ARTUR POLÁK
Po válce Artur Polák pravidelně dojížděl do Úsova na pouť ku sv. Rochu. Snad nikdy ji nevynechal. Vždy jsem se s ním setkal, protože se zastavoval u mých rodičů, se kterými se dobře znal. On byl o trochu starší než já, ale chodil jsem do školy s jeho mladší sestrou (Růženou) a bratrem (Gerhardem). Před válkou se s Polákovými přátelil sedlák Klement. Byl podporovatelem jejich rodiny bez ohledu na to, že byl Němec a velký katolík a oni byli Židé. Klementovi měli statek na náměstí. Patřili k těm hodnějším Němcům. Po válce však byli také odsunuti do Německa.
Gustav Gross, Mohelnice

LEOPOLD A MELITTA SCHULZOVI
Starší lidé, měli textilní obchod v Úsově. Byl tam velký výběr látek i konfekce. Šaty pro ně šili úsovští lidé po domácnostech. Měli trvalý obchod, kam chodili nakupovat lidé ze širokého okolí včetně Dubicka, Janoslavic a Veleboře. Všichni chodili nakupovat k Schulzovi, bylo o něm známo, že má dobré ceny a dával všem na dluh. I nám dal na dluh. Byl to velký dobrodinec a asi přišel o moc peněz, co mu lidé potom nevrátili. Po příchodu Němců jsem jednou Schulzovy potkal na cestě k Polici, v tom prostoru co je nyní rybník. Chodili právě tam, neboť z Police občas dostali nějakou pomoc. To už měli ty omezení ohledně vycházení a museli nosit židovskou hvězdu. Zastavil jsem se s nimi na chvilku, i když to bylo zakázané, ale dost jsem se bál. Dodnes si to vyčítám.
Gustav Gross, Mohelnice

KŘIŠŤÁLOVÁ NOC V SYNAGOZE
Osobně jsem byl svědkem Křišťálové noci v úsovské synagoze. Byl jsem malý kluk a stál jsem přímo tam a díval jsem se na ně. Celá akce probíhala za asistence německých hasičů. Natáhli hadice až z kašny co bývala na náměstí. Ta kašna už tam dnes není. Hasiči stříkali na střechu aby byla mokrá, asi nechtěli aby se oheň rozšířil. Ostatní Němci však byli uvnitř synagogy a pálili tam zařízení, knihy a dokumenty. Pamatuji si jak klempíř Giesel se svým synem vylezli na střechu a sekali hasičskými sekerkami do kamenného desatera. Tak dlouho do toho mlátili až desatero spadlo na zem a rozbilo se na mnoho kusů. Oni u toho jásali. Nacista Jillek, co měl německý Kaffeehaus na náměstí, patřil k nejaktivnějším při této neslavné akci. Ten Giesel byl Němec a tak jeho syna brzy odvedli do wehrmachtu. Údajně padl někde na východní frontě.
Karel Doubravský, Úsov