logo_small2

Šumperk

Židovský hřbitov v Šumperku


ZH DSC 0504Židé se usazovali v Šumperku patrně kolem r. 1500 a v polovině 16. století zde již existovala židovská komunita s vlastní synagogou a snad i hřbitovem, který se údajně nacházel při staré cestě mezi Šumperkem a Bludovem. (1) V roce 1585 však byli Židé z města vyhnáni. Na žádost šumperských občanů podepsal císař Rudolf II. nařízení o vykázání. Důvodem bylo vymyšlené nařčení z toho, že do města zavlekli morovou epidemii. Pravým důvodem však byla touha po jejich majetku a snaha eliminovat konkurenci. Vyhoštění Židé se usazovali v nedalekých zavedených židovských komunitách v Úsově a Lošticích. Do Šumperka se mohli vracet židovští obchodníci jen příležitostně, např. v období trhů, a prodávat tam své zboží; obvykle na osm dnů bez možnosti přespávat ve městě.

Druhé židovské osídlení začíná kolem roku 1860, kdy Židé využívají nově nabytých svobod včetně svobody stěhování a usazování. V roce 1870 zde byl ustanoven synagogální spolek, jehož úkolem bylo mj. zajištění modlitebny a později i zřízení hřbitova. Zesnulí byli tehdy pohřbíváni především na židovských hřbitovech v Úsově nebo Lošticích. Po vyřízení všech úředních formalit byla v roce 1910 při silnici do Bludova a Zábřeha zahájena výstavba hřbitova s obřadní síní. Projekt a vlastní stavbu realizoval šumperský stavitel Hugo Nader. Kolaudace se konala 21. září 1910.

Hřbitov má rozlohu téměř 2 200m2 a jeho dominantou je vstupní budova s bránou a průjezdem, po jehož levé straně se původně nacházela márnice a vlevo obřadní síň. V roce 1932 provedl šumperský stavitel Johann Topitsch nové zastřešení, při čemž rovná střecha a stávající boční věže byly nahrazeny centrální kopulí s věžičkou zakončenou Davidovu hvězdou. V této podobě se nachází budova do dnešních dnů.

Počátkem 50. let 20. století Židovská obec Olomouc opravila poškozené náhrobky a obřadní síň, přičemž ji zčásti upravila na byt pro správce hřbitova. Správcem se stal pan Antonín Šimůnek, který poté o hřbitov vzorně pečoval přes půl století.

oknoVe vstupní hale jsou dvě starší pamětní desky. První je věnovaná dlouholetému představenému synagogálního spolku Jakubu Sternovi, který měl velkou zásluhu na založení hřbitova, zatímco druhá nese jména tří místních židovských mužů, kteří padli během 1. světové války. Hřbitov, který se nalézá v majetku Federace židovských obcí ČR, představuje unikátní připomínku židovské historie v Šumperku a je zapsán na Státním seznamu nemovitých kulturních památek.

Na hřbitově se nachází celkem 36 náhrobků. Jedná se o novodobé náhrobní kameny, které jsou již jako většina židovských náhrobků z té doby u nás ovlivněny křesťanskými pohřebními zvyklostmi i kulturou a ty starší také secesním stylem. Nápisy jsou stručné, psané v hebrejštině a němčině, občas se ještě objevuje základní náboženská symbolika: Davidova hvězda, žehnající ruce kohenů a sedmiramenný svícen - menora. K okázalejším patří náhrobky rodiny Bandlerovy, Schildovy, Sternovy a Weissbarthovy, které byly zhotoveny v dílně významného moravsko-slezského sochaře Josefa Obetha. Na hřbitově jsou také pohřbeni uprchlíci z Haliče a vojáci, kteří zemřeli v místní nemocnici během1. světové války.

Na dvou náhrobcích, nesoucích jména Jakob Hermann Weissbarth a Max Guttmann, jsou uvedena data úmrtí z doby, kdy ještě hřbitov neexistoval. To však znamená, že sem byly jejich ostatky přeneseny dodatečně, což je jev v židovské tradici velmi neobvyklý. K dalším neobvyklým náhrobkům patří ten, v němž je uložena urna Eduarda Bandlera z roku 1913. Pohřeb žehem byl tehdy ojedinělý způsob nejen u Židů, ale i u křesťanů. Tehdejší vídeňská vláda činnost krematorií v zemi neumožňovala, ale tolerovala zpopelňování v zahraničí, např. v Německu, což byl případ pana Bandlera.

Po roce 1945 byla na některých rodinných náhrobcích vyryta jména jejich členů, kteří se stali obětí holocaustu.

Roku 1999 byla na kupoli vstupní budovy znovu umístěna Davidova hvězda (magen David), dar pana Gedharda Wanitschka, křesťana z německo-české rodiny ze Šumperska, žijícího v Německu. Tím byla konečně nahrazena původní hvězda, kterou nacisté odstranili koncem roku 1938. Současně byla ve vstupní hale odhalena pamětní deska s 80 jmény obětí holocaustu ze Šumperka. Poslední výzkumy však určily a ověřily jména a místa úmrtí u 115 obětí. (2) Žulovou desku nechal zhotovit a přes oceán poslat pan Eric Sonner, rodák ze Šumperka, přeživší věznění v Terezíně a Osvětimi (v r.1999 žijící v kanadském Vancouveru). Liturgický obřad vedl vrchní kantor ŽO Olomouc Zikmund Deutsch za přítomnosti izraelské velvyslankyně Erelly Hadarové a dalších významných hostí. Odhalení se konalo 9. listopadu, tedy v den výročí Křišťálové noci.

V roce 2002 zde pan Gerhard Wanitschek vztyčil náhrobní kámen na dosud neoznačeném hrobě Ludwiga Strassmanna, bývalého technického ředitele hanušovického pivovaru, jenž spáchal sebevraždu v roce 1942. Sebevraždou chtěl chránit svoje děti ze smíšeného manželství, kterým znesnadňoval život jeho židovský původ.

V letech 2003-2009 realizovala Federace židovských obcí v ČR jakožto majitelka celkovým nákladem přes 2,5 mil. Kč komplexní obnovu hřbitova, spočívající v opravě ohradní zdi, opravě obřadní síně včetně modernizace služebního bytu a postavení všech povalených náhrobků.

K židovským spolkům v Šumperku patřilo pohřební bratrstvo (svaté bratrstvo, chevra kadiša), které se tak jako v ostatních komunitách, bez nároku na odměnu, staralo o poslední potřeby nemocných a umírajících, včetně motliteb, rituální očisty těl zesnulých a přípravy i účasti na pohřbu. Členství v tomto bratrstvu bylo považováno za velkou čest a bylo nabízeno váženým a mravně bezúhonným osobnostem.

Dle židovské tradice muži vstupují na hřbitov s pokrývkou na hlavě. Na hroby nepokládají květiny, ale dávají na náhrobky jen malé kamínky, patrně jako připomínku dávných pohřebních zvyklostí ve Svaté zemi. Základem hřbitovní péče je zásada neporušitelnosti hrobů. Těla zesnulých musí zůstat na původním místě až do příchodu Mesiáše. Toto je vyjádřeno také v jednom z hebrejských pojmenování pro hřbitov – bejt almin - Dům věčnosti.

Jediné, co stojí za to, aby bylo o každé bytosti vytesáno do kamene, je její Dobré Jméno (=dobrá pověst a laskavá vzpomínka), pokud je po sobě dokázali zanechat. A toho lze dosáhnout jen respektem vůči Stvořiteli (cestami Upřímných) a soucitem vůči bližním (skutky milosrdenství – cedakot a gmilus chasadim). A toho zase jen tehdy, bude-li celá životní cesta naplněna Tórou, protože ona je „svící našim nohám a světlem našich cest“, podobně jako býval sám Vznešený Panovník světů (jenž je v Tóře přítomen!!) sloupem mračna během rozpálených dní a sloupem hřejivého ohně během ledových nocí celých čtyřicet let putování pouští.
A Tóra neopouští dítky Jisroele ani na kamenných klenotech postavených nad hlavami těch, kteří spí spánkem „Spáčů zHebronu“ v prachu svaté půdy židovských Domů věčnosti.


Jaroslav Achab Haidler. Návštěva židovského hřbitova, částečná citace

Poznámky

  1. Historik Jan Březina lokalizuje starý židovský hřbitov ke staré cestě do Bludova na hranici obecních katastrů Šumperka a Bludova, kde bývalo údajně pohřebiště sebevrahů a jiných opovrhovaných osob. Březina sice neudává pramen, ale jeho informace je velmi pravděpodobná, neboť pro židovské hřbitovy tehdy vrchnost často vyhrazovala místa poblíž opovrhovaných míst, popravišť či mrchovišť (Brandýs n. L., Kadaň, Luže, Úštěk aj.) nebo na místech vzdálených, často na konci katastru. (Viz Pěkný,T. Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 2001, s. 592).
  2. S ohledem na živelné stěhování do vnitrozemí v r. 1938, legální i nelegální emigraci, popravy před započetím transportů do koncentračních táborů, sebevraždy, změny jmen následkem sňatků, atp. je velmi nesnadné dohledávat osudy a přesný počet židovských obětí ze Sudet, tedy i ze Šumperka. Z práce G.W. vyplývá, že v r. 1938 ve městě žilo105 židovských občanů (30 rodin). Před r. 1938 se 55 v Šumperku narozených Židů odstěhovalo do jiných měst či do zahraničí. Do konce roku 2012 bylo spolehlivě určeno 115 obětí. U dalších deseti osob zůstává zatím jejich osud neznámý.

Literatura a prameny:
Březina, J. Politický okres šumperský: Vlastivědná studie. Šumperk: Okresní osvětový sbor vŠumperku, 1930
Fiedler, J. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992.
Fiedler, J. Šumperk. Strojopis.
Harrer, F. Geschichte der Stadt Mährisch-Schönberg. Mährisch-Schönberg: 1923.
Hoff, J. Geschichte der Juden in Mährisch-Schönberg. In: Gold, H. Die Juden und
Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Brün:1929.
Jarmarová, H. Šumperk. Praha-Litomyšl: Paseka, 2009.
Kárný, M. Terezínská pamětní kniha. Praha: Terezínská iniciativa, 1995.
Klenovský, J. Židovská obec v Šumperku a její hřbitov. Strojopis 2009.
Klenovský, J. Židovské památky Moravy a Slezska / Jewish Monuments of Moravia and Silesia. Brno: Era, 2002.
Kol. Židé: Dějiny a kultura. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2002.
Melzer, M., Schulz, J. & kol. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: VM Šumperk, 1993.
Pěkný, T. Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 2001.
Polách, D: Šumperské hřbitovy a pohřebiště. In: Melzer, M. ed. Šumperk a jeho obyvatelé. Šumperk: OVM v Šumperku, 1996.
Rosenmann, G. Dějiny Izraelitů v Šumperku. Rukopis 25.8.1911. SOkA Šumperk.
Spurný, F. Dějiny Šumperka v datech. In: Melzer, M. ed. Šumperk a jeho obyvatelé.
Šumperk: OVM v Šumperku, 1996.

Archiv Gerhard Wanitschek, Hardheim, SRN.
Archiv Židovského muzea v Praze, Oddělení pro dějiny šoa, záznam vzpomínek
Antonína Šimůnka, kazeta 219/1993.
SOkA Šumperk.

© 2010-2011 Respect and Tolerance | AD Webdesign | Citarny.cz - dobre knihy