Šumperk

Historie židovské kutury v dějinných souvislostech

Židovské dějiny Šumperka v datech
۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞
Úvod k židovským dějinám
Př. O.L.
ca1250 Odchod Židů z Egyptského exilu pod Mojžíšovým vedením, vznik Tóry (mimo bibli nedokumentováno).
ca1000 Král Saul, král David, vznik židovského státu.
960-922 Vláda krále Šalamouna. První Chrám postaven v Jeruzalémě.
63 Římský vojevůdce Pompeius dobyl Jeruzalém.
O. L.
ca30 Ukřižování Ježíše Krista (mimo bibli nedokumentováno). Počátky křesťanství.
66-73 Protiřímské povstání Židů krutě potlačeno. Zničení druhého Chrámu. Masada. Průvod
židovských zajatců a kořisti z Chrámu v Římě. Titův vítězný oblouk. Judea Capta.
132-135 Protiřímské povstání Bar Kochby krutě potlačeno. Židé zabíjeni nebo vyháněni z jejich země. Putování světem, bez vlastního státu téměř 2000 let (Diaspora).
ca1000 Počátky usazování Židů v Čechách a na Moravě.
1096 První a následné křížové výpravy vyvolaly hromadné vraždění Židů v mnoha evropských zemích.
1215 Zasedání IV. lateránského koncilu (papež Inocenc III.) přineslo radikální zhoršení právního postavení Židů. Ve snaze segregovat křesťanské a židovské obyvatelstvo, ustanovil mj. Židům povinnost nosit viditelné označení na oděvu (týkalo se i muslimů). Mnohá středověká diskriminační protižidovská opatření byla zrušena až v 19. stol. a znovu zavedena nacisty po r. 1930.
1254 Přemysl Otakar II. vydal Statuta Judaeorum. V celoevropském měřítku významné privilegium stanovilo právní postavení židovských obyvatel Čech a Moravy. Židé byli poddanými krále, který jim měl zaručovat ochranu a náboženskou svobodu. Dokument byl potvrzen řadou následujících panovníků a zůstal podkladem právního postavení Židů až do konce 18. století.
1348 V Evropě vypukla morová epidemie. Židé účelově obviňováni a pronásledováni jako původci.
1543 Martin Luther vydává spis O Židech a jejich lžích, ve kterém otevřeně vyzývá k pronásledování a vyhánění Židů.

۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞۞

Židovské dějiny se vztahem k Šumperku

●13. století
Poč. 1. pol. 13. stol. založen Šumperk pod názvem Schönberg, lat. Pulcher Mons (krásný kopec).
1297 První písemná zmínka o existenci dominikánského kláštera.

●14. století
1322 Král Jan Lucemburský povolil olomouckému biskupovi, aby uvedl židovského finančníka do nedaleké Mohelnice a dalších jeho tří měst.
1340 Moravský markrabě Karel udělil šumperskému statku horní právo.

●15. století
1424 Husité se s pomocí místních příznivců zmocnili města.
1454 Výnosem krále Ladislava Pohrobka byli Židé vyhnáni z Uničova, Olomouce a dalších moravských královských měst (byli mj. obviňováni ze zrádného spolčování s husity). Mnozí moravští feudálové je však z ekonomických důvodů ochotně přijímali do svých panství. S tím souvisí vznik židovské komunity v Úsově a snad i v Lošticích a Šumperku.
1472 Zřízení plátenického cechu, který spolu se soukenickým (zal. r. 1442) sehráldůležitou roli při budoucím rozvoji města.
1494 Měšťané smrtelně zranili zástavního držitele Šumperka Jiřího st. z Brníčka a na Zábřeze. Byla to první poddanská vzpoura na území českého království.

●16. století
ca1500 Předpokládaný počátek usazování Židů v Šumperku.
1507 Žerotínové získali šumperské panství do své držby. Zámek, jehož přestavba z gotického hradu byla dokončena asi v roce 1504, se stal jejich rodovým sídlem.
1513 Dne 24. dubna celý Šumperk vyhořel. Petr I. ze Žerotína poté nechal obehnat město kamennými hradbami, které se z části dochovaly dodnes. V té době bylo ve městě 87 domů a dalších 18 stálo před hradbami.
1531 První písemná zmínka o židovském osídlení Šumperka. Po velkém požáru(r. 1513) se Židé usazovali na ulici při hradbách v západní části vnitřního města. Ulice Hanácká – dříve Židovská (Judengasse).
1553 Po konverzi obyvatel Šumperka k luteránství byli dominikáni vyhnáni z města.
1562 Šumperk se vykoupil z žerotínského poddanství a císař Ferdinand I. jej povýšil na svobodné královské město, udělil další privilegia a vylepšil městský znak, který je užíván do současnosti.
1569 Město koupilo od Žerotínů šumperský zámek a část panství.
1571-72 Velké morové ráně padlo za oběť údajně 1 500 obyvatel.
1580 Požár zničil ve městě 17 domů.
1582 Město odvádělo zemskou daň za sedm Židů.
1585 Další morová rána připravila v Šumperku o život údajně 610 lidí.
1585 Židé vyhnáni ze Šumperka. Byli obviněni ze zavlečení morových epidemií do města. Na žádost šumperských občanů podepsal císařRudolf II.nařízení o vykázání. 1) Židé museli opustit město a skončit s provozováním živností. Své domy museli prodat, ale dostali za ně jen část skutečné hodnoty. Tak se měšťané zbavili konkurence a ještě k tomu výhodně získali mnohé domy včetně např. židovské školy/synagogy, která měla hodnotu 80 marek, ale Židům za ni bylo vyplaceno pouze 15 marek (v souvislosti s tím je zaznamenán mj. „…der gelehrte Rabbiner Jud Libermann…“). 2)

●17. století
ca1600 Protireformační (rekatolizační) tendence ve městě (císař Rudolf II., kardinál František z Ditrichštejna).
1618-48 Na počátku stavovského povstání je Šumperk na straně povstalců. Třicetiletá válka ukončila období prosperity. Město vyčerpané nucenou podporou císařské armády bylo posléze opakovaně vypleněno švédským vojskem.
1622 Pro účast na stavovském povstání ztratil Šumperk postavení královského komorního města a byl předán jako tzv. ochranné město do dědičného vlastnictví knížeti Lichtenštejnovi. Město bylo včleněno do panství Ruda, kde setrvalo do poloviny 19. století.
1623 Ze Šumperka bylo vyhnáno 9 protestantských pastorů a do města se vrátili dominikáni.
1669 Nejhorší požár v historii města zničil 126 domů ve městě a 118 na předměstí.
1679-96 Období čarodějnických inkvizičních procesů ve městě, při kterých přišlo o život 25 nevinných obětí (včetně místního oblíbeného katolického děkana Kryštofa Aloise Lautnera).

●18. století
1714-15 Morová epidemie, která si vyžádala téměř 185 obětí. Dodnes ji připomíná morový sloup na náměstí.
1781-88 Reformy císaře Josefa II. započaly odstraňovat nejzávažnější protižidovské diskriminační předpisy (včetně povinnosti nosit viditelné označení), zpřístupnily vzdělání a připravily podmínky pro zrovnoprávnění (emancipaci) a integraci Židů do společnosti. (Též toleranční patent, zrušení nevolnictví atd.).
1784 Na základě církevní reformy císaře Josefa II. byl zrušen místní dominikánský klášter.
1785 Založena Klapperothova první textilní manufaktura na výrobu polobavlněných látek manšestru a dušestru (v té době jediná svého druhu v celé rakouské monarchii - s výhradním privilegiem na 20 let).

●19. století
1837 V Šumperku byla pořádána první textilní výstava.
1841 Ve městě se vyrábělo 30% z celkové moravské produkce plátna pro export do zahraniční.
1842 První mechanická přádelna lnu na Moravě zahájila provoz v Šumperku
1844 Místní tkalci a přadláci se vzbouřili proti mechanické přádelně.
1847 Hladové bouře v Šumperku.
1848-49 Revoluční události přivodily reorganizaci státní správy a zlepšení práv pro občany včetně Židů. Židé se mohou libovolně pohybovat, stěhovat, usídlovat pracovat v kterékoliv profesi, svobodně uzavírat sňatky a zastávat veřejné úřady. Plná občanská práva a svobody zavedeny v platnost Prosincovou ústavou z roku 1867
ca1860 Židé začínají využívat nově nabytých svobod a stěhují mj. i do měst, která jim byla dosud zapovězena, včetně Šumperka. Tam přicházejí především z Úsova a Loštic. Jako první ve městě usedlý je uváděn Isak Kaufler (1816-1876). Jeho náhrobek je zachován na židovském hřbitově v Lošticích.
1870 Synagogální spolek (Synagogenverein) ustanoven židovskými věřícími (Isak Kaufler, Jakob Stern a Hermann Hirsch) za předsednictví I. Kauflera. S ohledem na menší počet věřících nedošlo v Šumperku k postavení synagogy, ale jen ke zřízení židovské modlitebny.
1871 Slavnostně zahájen provoz na trati Zábřeh - Šumperk – Sobotín na šumperském nádraží.
1873 Slavnostně zahájen provoz na trati Šternberk - Šumperk - Králíky. Šumperk se stává důležitým železničním uzlem.
1880 Ve městě žilo 89 Židů - 1,03% z celkového počtu 8 562 převážně německého obyvatelstva (z toho 31 českého jazyka).
1890 Místní synagogální spolek začleněn do nově vytvořené rozsáhlé židovské náboženské obce se sídlem v Úsově. Tato obec zahrnovala sedm soudních okresů – Loučná nad Desnou, Rýmařov, Staré Město, Štíty, Šumperk, Uničov a Zábřeh.3)
1890 První prvomájové oslavy ve městě.
1890 Ustavující konference německé sociální demokracie pro Moravu a Slezsko v Šumperku.
1894 Jakob Stern, obchodník s módním zbožím, je uveden ve skupině nejmajetnějších plátců daní ve městě.
c1895 Židovská modlitebna zřízena v soukromém domě na ulici Žerotínova 16/620 (Wichtelstrasse). Dům nechal v letech 1893-1895 postavit obchodník s kůžemi Ignaz Ziegler.
1896 Rabín Dr. Bernhard Templer po několikaletém dojíždění přesídlil z Úsova do Šumperka.
1896 Založen židovský ženský spolek ve městě.
1897 Slavnostní otevření budovy německého gymnázia (dnešní obchodníakademie).
1899 Centrum náboženské obce se přesouvá z Úsova do Šumperka.
1899 Dr. Moritz Emil Prossnitz začal působit jako rabín v Šumperku(zahynul v Terezíně r. 1942 ve věku 73let).

●20. století
1903 Založen židovský literární spolek.
1906 Založena místní organizace českých sociálních demokratů.
1907 Dr. Hermann Rosenmann začal působit jako rabín v Šumperku.
1909 Místní elektrárna zahájila provoz, počátky elektrifikace města.
1910 Ve městě žilo198 Židů - 1,48% z celkového počtu 13 329 převážně německého obyvatelstva (z toho 353 čs. jazyka včetně 136 vojáků).
1910 Vydáno tištěné oznámení synagogálního spolku, v němž Baukomitee informuje ostatní židovské obce o potřebě zřídit vlastní hřbitov a žádá o finanční podporu. Zesnulí jsou doposud pohřbíváni především na židovském hřbitově v Lošticích a Úsově.
1910 Dle projektu šumperského architekta Hugo Nadera započala stavba židovského hřbitova s obřadní halou při silnici do Bludova; kolaudace 21. září 1910.
1911 Slavnostní otevření nové radnice.
1914 Začala 1. světová válka; odchod prvního vojenského oddílu na frontu provázely nadšené ovace šumperských občanů. Nárůst protičeských nálad, organizování válečných sbírek, špionománie.
1915-18 Prvotní válečné nadšení opadá, narůstající zprávy o padlých a zhoršující se hospodářská situace vyvolává hladové a protiválečné demonstrace.
1918 Konec 1. světové války. Místní němečtí nacionalisté se masově staví proti vyhlášení Československé republiky a vyjednávají s ostatními severomoravskými a slezskými městy o vytvoření provincie Sudetenland a připojení k tzv. německému Rakousku. Pro prosazení svých cílů sestavili bojové jednotky tzv. volkswehr.
1918 Československá armáda obsadila Šumperk (15. prosince), tzv. Sudetenland končí, národnostní problémy však zůstaly.
1919 První česká manifestace po osvobození Šumperka - oslava návratu prezidenta T. G. Masaryka do vlasti (21. prosince).
1919 Zahájeno vyučování na české reálce (v robotárně) a vyučování na české trojtřídní obecné škole. Otevřeno první české středisko v Šumperku Česká beseda a česká knihovna.
ca1920 Opakované demonstrace šumperských dělníků proti drahotě a nezaměstnanosti.
1921 Dr. Josef Hoff začal působit jako rabín v Šumperku (zahynul v Terezíně r. 1943 ve věku 73 let).
1921 Ve městě žilo 191 Židů – 1.45% z celkového počtu 13 117 převážně německých obyvatel (z toho 1 991 čs. národnosti).
1922 Zahájena výstavba České čtvrti na okraji města. Její intenzivní rozvoj přichází až ve třicátých letech.
1923 Za mohutných protestů rozhořčených německých obyvatel byl z nádvoří zámku odstraněn pomník císaře Josefa II. z roku 1884.
1923 Celostátní sjezd německé nacionálně socialistické dělnické strany (DNSAP) konaný v Šumperku.
1925 Místní židovská obec je již uváděná jako samostatná (ne jako součást náboženské obce Úsov). Funkci předsedy vykonával Arnold Ziegler. Spolková činnost - spolek pohřebního bratrstva/chevra kadiša (Sigmund Berger a Arnold Blum), ženský spolek (Julie Schild) a sionistický spolek (Dr. Bedřich Bandler).
1928 Slavnostně otevřena nová školní budova, ve které byla umístěna česká obecná a měšťanská škola; roku 1930 přejmenována na Masarykovu.
ca1930 Celosvětová hospodářská krize doléhá i na ČSR. Průmyslové pohraničí závislé na exportu - s většinovou německou populací - je postiženo citelněji a déle než vnitrozemí. Snižování mezd, propouštění a zastavování lehkého průmyslu včetně textilní výroby (Langer, Lubitsch, Trebitsch, Siegel na Šumpersku). Konkurence mezi českým a německým průmyslem. Příležitosti využívají agitátoři německého nacionalizmu.
1930 Ve městě žilo 199 Židů – 1.26% z celkového počtu 15 718 převážně německých obyvatel (z toho 3 434 čs. národnosti).
1931 Slavnostně otevřena nová školní budova českého státního reálného gymnázia; Odhalení bysty TGM vedle budovy gymnázia.
1932 Vstupní objekt židovského hřbitova, který měl původně podobu brány, byl zastřešen dle plánu šumperského stavitele Johanna Topitsche. Tím vznikla dnešní podoba stavby.
1933 Adolf Hiltler se stal německým kancléřem. Nacisté (NSDAP) získávají absolutní moc v Německu. Zřízení prvního koncentračního tábora pro politické odpůrce v Dachau. Němečtí nacionalisté v tzv. Sudetech nadšeni a povzbuzeni; narůstá počet jejich manifestací a provokací
1933První návštěva Konráda Henleina ve městě. Ustavení místní organizace jeho Sudetoněmecké vlastenecké fronty – SHF a zřízení zemského ústředí pro celou Moravu (r. 1935 fronta přejmenovaná na Sudetoněmeckou stranu – SpD, členové neformálně nazývání henleinovci).
1935 Konrad Henlein navštívil Šumperk (1. května). Henleinovci zde získali v parlamentních volbách 64% všech hlasů. (Celostátně obdrželi milión hlasů, 44 křesel a stali se nejsilnější stranou v ČSR).
1935 Vyhlášení Norimberských zákonů legalizujících segregaci a pronásledování rasově méněcenného obyvatelstva. Židé přestávají být občany Německa a ztrácejí politická práva. Nacisté uplatňovali tyto principy později i v Sudetech a Protektorátu Čechy a Morava.
1935 Další zhoršování vztahů mezi Němci, Židy a Čechy způsobené henleinovskou agitací; výzvy k bojkotování židovských a českých obchodů atd.
1938 Společné prvomájové oslavy českých a německých antifašistů.
1938 Poškození bysty T. G. Masaryka u českého gymnázia; na podstavci namalovaná svastika. Vzápětí byl ustanoven akční výbor všech demokratických a antifašistických organizací na ochranu republiky, který připravil řadu manifestací, včetně župního sokolského sletu.
1938 Henleinovci stupňují aktivity a konfrontace; v obecních volbách získali 93 % německých hlasů (červen).
1938 V Šumperku byl ustanoven Německý hospodářský svaz - poslední německá antifašistická organizace v ČSR. Její ředitel Hroch byl počátkem října zavražděn nacisty.
1938 Podepsání mnichovské dohody. Šumperk se stal spolu s Opavou centrem tzv. východní sudetské župy, které připadla nacistickému Německu (30. září).4)
Stěhování některých židovských rodin z města do neobsazeného vnitrozemí a zahraničí. Státem organizované stěhování českých úřadů a občanů do neobsazeného vnitrozemí.Stěhování německých antifašistů ze Šumperku do Litovle. Přednosta šumperského okresního úřadu je však, ze strachu před nacisty, nechal za asistence českých četníků transportovat zpět. Některým se podařilo utéct, ostatní byli zatčeni gestapem a trpěli i umírali v nacistických věznicích a v koncentračních táborech. (To byla jejich odměna za neohrožený dlouholetý postoj uprostřed zfanatizované většiny).
1938 Šumperk obsazen wehrmachtem za bouřlivého jásotu tisíců nadšených henleinovců (8. října). Následovaly četné oslavy, přehlídky a manifestace, během kterých do města zavítali mj. říšský ministr Bernhard Rust, Konrad Henlein, K. H. Frank a Heinrich Himmler. Noční přísaha 98. standarty SS se sídlem v Šumperku (jejím velitelem místní drogista, budoucí asistent Adolfa Eichmanna, válečný zločinec Hermann Krumey)5) (9. listopadu).
1938 Protižidovský pogrom v Šumperku (tzv. Křišťálová noc), organizovaný z Berlína pro území Německa, Rakouska a tzv. Sudet. Napadeny a vykradeny obchody v centru města, včetně Bandlerovy prodejny s textilním zbožím na Hlavní třídě (Schillerstrasse 2). Původně měla být vypálena modlitebna v soukromém domě rodiny Zieglerovy. Při plánování této spontánní akce však vznikly obavy, že by požárem mohlo být poškozeno elektrické vedení pro nemocnici, plynárnu a jatka, a tak organizátoři svůj plán změnili a spokojili se fyzickou likvidací vnitřního zařízení modlitebny. (Dům samotný byl zbourán až po roce 1989.) Aktivní byli příslušníci SA a SS v čele s Hermanem Krumeyem (10. listopadu). Židé jsou nuceni opustit město. Některým se daří prodat nemovitosti (za malou část skutečné hodnoty) a odvést nejnutnější movitý majetek, ostatní zde nechávají vše.
1939 Německé a sovětské vojsko vtrhlo do Polska; počátek 2. světové války. Nadšení některých henleinovců částečně opadá z následujících důvodů: při rozdělování důležitých úředních míst a zabavených židovských i českých majetků dávána přednost říšským Němcům před sudetskými, zhoršování ekonomické situace, zavádění přídělových lístků na potraviny, časté válečné sbírky, branná povinnost, zprávy z fronty o padlých i těžce raněných atd. Přesto zůstává Šumperk baštou nacismu a věznice gestapa, v tzv. robotárně, postrachem pro lidi v širokém okolí.
1942 Mnozí ze šumperských Židů, kteří se dříve uchýlili do bezpečného vnitrozemí, byli transportováni do koncentračního tábora v Terezíně. S sebou si směli vzít 50kg na osobu. Většina z nich ještě téhož roku zahynula, další v letech 1943-44. Pamětní deska se 80 jmény obětí se nachází na židovském hřbitově v Šumperku. Na základě posledních výsledků bádání Gerharda Wanitschka a RT se podařilo určit a ověřit jména a místa úmrtí u celkem 111 obětí. 6)
1942 Poslední pohřeb na místním židovském hřbitově. Loučily se tu dvě děti se svým otcem Ludwigem Strassmannem, který spáchal sebevraždu, aby je ochránil před nebezpečným osudem „míšenců 1. stupně.“ 7)
1938-45 Přestože byli němečtí i čeští antifašisté v Šumperku a okolí pod dohledem gestapa, dokázali se zapojit do rozsáhlé ilegální činnosti zaměřené na pomoc rodinám pronásledovaných nacismem i válečným zajatcům, vydávání ilegálních tiskovin a sabotáže. Mnozí z nich byli zatčeni, mučeni šumperským gestapem, vězněni a popraveni. Ještě na sklonku války 31. března 1945 bylo za odbojovou činnost popraveno na nedaleké bratrušovské střelnici 16 vlastenců.
1945 Čelní nacisté ve strachu před blížící se Rudou armádou opustili Šumperk, ostatní se naopak připravovali na jeho fanatickou obranu. Konrád Henlein naposledy navštívil Šumperk za účelem kontroly opevňovacích prací a povzbuzení morálky obránců. 8. května ráno se u města objevily sovětské jednotky, které vyslaly parlamentáře vyzývající Šumperk ke kapitulaci. Nacisté je vyhnali střelbou. Po výstražné dělostřelecké palbě na obranné pozice města a příchodu ruských posil se nacisté vzdali. Sovětští vojáci osvobodili Šumperk, vítáni pouze nemnohými Čechy a německými antifašisty. Při osvobozování města padlo 40 sovětských vojáků. Pamětní deska s jejich jmény se nachází ve vestibulu šumperské radnice.
1945 Konec 2. světové války. V Evropě zahynulo cekem 35 milionů civilistů a vojáků. Mezi nimi bylo téměř šest milionů Židů (necelé 2/3všech židovských obyvatel Evropy) a půl milionu Romů. Na západě i na východě bojoval proti nacistům více než milion vojáků židovského původu z různých zemí. V koncentračních táborech zahynulo také 80 000 židovských obyvatel z Čech a Moravy. Celkové ztráty obyvatel ČSR činily kolem 350000.
1945 Do města se začali vracet čeští obyvatelé, kteří museli opustit Šumperk před příchodem nacistů a také noví osídlenci. Počátek transportování německého obyvatelstva. První vlak, který odvezl asi 1 000 místních Němců, vyjel ze šumperského nádraží již v říjnu.
1946 Bylo vypraveno dalších jedenáct transportů, ve kterých odjelo do Německa 9 531 německých mužů, žen a dětí. Jejich majetek byl zkonfiskován. 8) V dubnu byl z města vypraven transport německých antifašistů, kteří o odsun požádali dobrovolně. Paní Braunerová ukončila péči o židovský hřbitov a odjela s ostatními Němci na odsun do Německa. Došlo k poškození náhrobků na židovském hřbitově - údajně vandaly, kteří hledali ukryté židovské zlato.
1951 Židovská obec Olomouc opravila náhrobky, adaptovala vstupní halu a upravila byt pro správce hřbitova. Správcem se stal pan Antonín Šimůnek, který poté o hřbitov vzorně pečoval přes půl století.
1999 Na kupoli vstupní budovy místního židovského hřbitova byla znovu umístěna Davidova hvězda (magen David), dar pana Gedharda Wanitscheka, křesťana z německo-české rodiny ze Šumperska, žijícího v Německu. (Původní hvězda odstraněna nacisty r. 1938). Ve vstupní hale židovského hřbitova byla odhalena pamětní deska se jmény 80 obětí holocaustu.

Poznámky:

1. Od poloviny 14. století se začínaly šířit Evropou ničivé epidemie moru, který z Asie do Evropy přenesly janovské obchodní lodě. Obyvatelé Evropy patrně postrádali imunitu vůči této chorobě, a proto si černá smrt ve 13. století vyžádala neuvěřitelné množství obětí, údajně1/3 až 1/2 obyvatelstva. S tím přichází do Evropy také hrůza z neznámého nebezpečí a lidé se snaží objevit jeho příčiny. Následující morové epidemie byly méně devastující, ale ohrožovaly Evropu i české země až do 18. století.Již od poloviny 14. století byli Židé v mnoha zemích hromadně křivě obviňováni z toho, že otravují studny morovým jedem a způsobují tak záměrně smrt křesťanům. Tato záminka poskytovala důvod ke vzniku četných vln násilí, při kterých byli Židé vyháněni ze svých domovů, vražděni a okrádáni.
2. Vyhoštění Židé se usazovali v obcích poblíž města a také v nedalekých zavedených židovských komunitách v Úsově a Lošticích. (Židovské komunity v Úsově a Lošticích existovaly bez větších problému až do konce třicátých let 20. století). Do Šumperka se mohli vracet židovští obchodníci jen příležitostně, např. v období trhů, a prodávat tam své zboží; obvykle na osm dnů bez možnosti přespávat ve městě. Viz: Harrer, F. Geschichte der Stadt Mährisch- Schönberg, M. Schönberg: 1923, s. 378.
3. Židovské náboženské obce tvořily celky, jimž věřící odváděli daň, ze které se hradil provoz synagogy, hřbitova, školy, podpůrných institucí, rituálních lázní, plat rabína atd. Financování na solidárním spolkovém principu představovalo systém odluky od státu. Na úsovském židovském hřbitově byli pohřbíváni zesnulí z celého regionu (včetně členů sekty spiritistů, kteří se hlásili k židovské víře a byli rozšířeni právě na Šumpersku (Bukovice, Bušín, Písařov, Štíty).Viz Bartoš, J., Kovářová, S. Rozkvět a zánik židovské obce v Úsově. In: XXVI Mikulovské sympozium 2000. Brno: 2003, s. 299.
4. Mnichovský diktát z 29. září 1938, který podepsali bez účasti ČSR Adolf Hitler a zástupci Itálie, Francie a Velké Británie, představoval politickou a hospodářskou pohromu pro celou zemi. Nuceným odstoupením pohraničí (tzv. Sudet) ztratilo Československo mj. jednu třetinu svého území s více než 3 miliony obyvatel (převážně německé národnosti). Tím pozbylo oblast s rozvinutým průmyslem a pracně vybudovaným systémem obranných pevností, který měl chránit ČSR před nacistickým Německem. Ještě před obsazením Sudet odešlo do dočasně bezpečného vnitrozemí na 120 tisíc Čechů, přibližně 13 000 německých antifašistů (sociálních demokratů, komunistů atd.) a kolem 20 000 židovských obyvatel. Tím si jen oddálili nacistickou persekuci, pokud se jim nepodařilo včas emigrovat. Zbytek republiky se stal snadnou kořistí pro wehrmacht v březnu 1939.
5. Hermann Krumey se narodil v Šumperku roku 1905. Původním povoláním byl drogista, proslul však jako fanatický nacista. Na počátku závratné kariéry stojí jeho rozsáhlé propagandistické aktivity v Šumperku a širokém okolí, oceněné mj. Konrádem Henleinem. Již v květnu 1938 se stal krajským velitelem polovojenské henleinovské ochranky Freiwilliger Schutzdienst a po příchodu wehrmachtu byl jmenován velitelem 98. standarty SS se sídlem v Šumperku. V roce 1940 již působí jako přímý podřízený Adolfa Eichmanna a podílí se na organizování koncentračních táborů v Polsku, zřizování terezínského ghetta, likvidaci lidických dětí v táboře smrti v Chmelnu, likvidaci půl milionu maďarských Židů atd. V roce 1944 se z pověření Říšského vůdce SS Heinricha Himmlera zúčastnil vyjednávání o výměně maďarských Židů za materiální pomoc Německu. Jednání bylo vedeno bez vědomí Adolfa Hitlera přímo s čelními představiteli švýcarské i maďarské židovské komunity. Po válce Krumey obdržel od zástupce židovského týmu Rudolfa Kasztnera dobro zdání, které pomohlo oddálit jeho odsouzení. Poté žil v německém Korbachu, stal se dokonce poslancem za přesídlence v Hessensku a pracoval opět jako drogista. Teprve v letech 1968-1969 byl válečný zločinec Krumey odsouzen na doživotí a tento trest potvrdil roku 1973 i Spolkový soud v Karlsruhe.Viz: Dohnal, M., Filip, Z., Spurný, F. Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969,s. 185,187, 202 a také: Filip, Z., Spurný, F. Zabiják – Hermann Krumey a Šumperk. In: Naše slovo. Šumperk: 25.4.1963.
6. S ohledem na živelné stěhování do vnitrozemí v r. 1938, legální i nelegální emigraci, popravy před započetím transportů do koncentračních táborů, sebevraždy, změny jmen následkem sňatků atp. je velmi nesnadné dohledávat osudy a přesný počet židovských obětí ze Sudet, tedy i ze Šumperka. Z práce G.W. vyplývá, že v r. 1938 ve městě žilo105 židovských občanů (30 rodin). Před r. 1938 se 55 v Šumperku narozených Židů odstěhovalo do jiných měst či do zahraničí. Do konce roku 2012 se podařilo spolehlivě určit 111 obětí. U dalších deseti osob zůstává jejich osud zatím neznámý.
7. Označení vyplývající z 1. říšského zákona o občanství, jež byl součástí norimberských zákonů přijatých v roce 1935, ve kterém se hovoří, že „Míšenci prvního stupně (částečná diskriminace), jsou lidé žijící mimo náboženskou obec, mající 2 židovské prarodiče.“
8. Úvahami na částečné či úplné vystěhování německé menšiny z ČSR s ohledem na postoj většiny jejich členů před a během 2. světové války se zabýval prezident Edvard Beneš i mnozí politikové již od počátku nacistické okupace. Uskutečnění bylo konkretizováno na Postupimské konferenci 2. 8. 1945. Při tzv. divokém odsunu, jež nastal hned v květnu 1945a který byl často provázen mnohými násilnostmi, došlo údajně k vyhnání c 600 000 osob (o počtu vyhnaných a usmrcených se vedou spory). 25. ledna 1946 začínají organizované transporty Němců z ČSR, které se týkaly asi 2 200 000 osob. Povoleno bylo zavazadlo o váze do 50kg, (později do 70kg) na osobu. Mnozí také uprchli těsně před a po osvobození; jejich počet je odhadován na statisíce.

Prameny a literatura:

Bartoš, J., Kovářová, S. Rozkvět a zánik židovské obce v Úsově. In: XXVI Mikulovské sympozium 2000. Brno: 2003, s. 299.
Bartoš, J., Schulz, J.,Trapl, M. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, sv. IV. Ostrava: Profil, 1974.
Bartoš, J. Oběti nacistické okupace na severozápadní Moravě v letech 1938-1945. In: Severní Morava, sv. 69. Šumperk: OVM v Šumperku, 1995, s. 22.
Březina, J. Politický okres šumperský: Vlastivědná studie. Šumperk: Okresní osvětový sbor v Šumperku, 1930.
Dohnal, M., Filip, Z., Spurný, F. Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969.
Fiedler, J. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992.
Fiedler, J. Šumperk. Strojopis.
Harrer, F. Geschichte der Stadt Mährisch-Schönberg. Mährisch-Schönberg: 1923.
Hoff, J. Geschichte der Juden in Mährisch-Schönberg. In: Gold, H. Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Brün:1929.
Jarmarová, H. Šumperk. Praha-Litomyšl: Paseka, 2009.
Klenovský, J. Židovská čtvrť v Úsově. Brno: Židovská obec v Olomouci, 1993.
Klenovský, J. Židovská obec v Šumperku a její hřbitov. Strojopis 2011(?).
Klenovský, J. Židovské památky Moravy a Slezska / Jewish Monuments of Moravia and Silesia. Brno: Era, 2002.
Kol. Židé v Sudetech / Juden im Sudetenland. Praha: Česká křesťanská akademie, 2000.
Kol. Židé: Dějiny a kultura. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2002.
Melzer, M., Schulz, J. & kol. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: VM Šumperk, 1993.
Pěkný, T. Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer 2001.
Polách, D: Šumperské hřbitovy a pohřebiště. In: Melzer, M. ed. Šumperk a jeho obyvatelé. Šumperk: OVM v Šumperku, 1996.
Rosenmann, G. Dějiny Izraelitů v Šumperku. Rukopis 25. 8. 1911. SOkA Šumperk.
Spurný, F. ed. 700let města Šumperka: 1276-1976. Šumperk: MNV v Šumperku, 1976.
Spurný, F. Dějiny Šumperka v datech. In: Melzer, M. ed. Šumperk a jeho obyvatelé.Šumperk: OVM v Šumperku, 1996.
Spurný, F. Osvobození Šumperka Sovětskou armádou. In Severní Morava, sv. 29.Šumperk:1975, OVM v Šumperku, s. 45-47.

Archiv Gerhard Wanitschek, Hardheim, SRN.
Archiv Židovského muzea v Praze, Oddělení pro dějiny šoa, záznam vzpomínek Antonína Šimůnka, kazeta 219/1993.
SOkA Šumperk.