Osudy Šumperk

Rodina Schildova

Jednou jsem dostal od kamarádky knížku se židovskými anekdotami. Byla v nich velká moudrost. Napadlo mě, jací to byli lidé? A co se vlastně stalo s těmi šumperskými Židy? Vybavila se mi jména těch, ke kterým jsme chodili nakupovat: Weissbarth, Bandler, Kantor. Jejich jména a adresy jsem si potom ověřil ve starém adresáři. Při své návštěvě Šumperka jsem zavítal na židovský hřbitov. Na náhrobku rodiny Schildovy jsem si všimnul jména Valtr a informace, že zahynul v roce 1944. Vzpomněl jsem si na kluka, který byl trochu větší než já. Jako malý chlapec jsem chodil s dědou na pilu, kterou vlastnili Schildovi. Nyní se mi vybavila pila a malý kluk, asi to byl ten Valtr, kterého vozili na vozíku a že jsem se také chtěl na tom vozíku svést. Vůbec jsem nevěděl, že Schildovi byli Židé. Najednou jsem chtěl vědět, co s nimi vlastně bylo. No a potom se mi do rukou dostala fotka, na které byla Gertruda Schildová s dětmi. Valtrovi na ní bylo tak nějakých 4 a půl a Beatrix byla asi o rok starší. Jak jsem se na tu fotku díval, vybavily se mi filmy o holocaustu, které jsem dříve sledoval v televizi, a nic mi neříkaly, nic jsem necítil. Ale teď najednou jsem cítil. Věděl jsem, že musím něco udělat. Z nějakého toho velikého pomníku nikdo nic nemá, je to spíš pomník pro toho stavitele, který ho postavil. Mnohem více bychom však měli vědět, jak to bylo s těmi lidmi, s těmi jednotlivci. Proto se to musí dělat, pro jednotlivce, pro ty jejich příběhy...
G.Wanitschek

Málokterý kolemjdoucí si cestou z nádraží na ulici 17. listopadu povšimne na domě číslo 8 dochovaných kartuší s monogramem MS. Dům si nechal postavit židovský obchodník Moritz Schild a ještě v roce 1903 nesl přídomek „Dům vína“. Jméno Schild se totiž v Šumperku skloňovalo s mnoha prosperujícími podniky. Počínaje výčepem piva a vína a následným povolením na obchod s octem a vínem. Moritz Schild figuruje také jako společník ve firmě „Severní moravské Quazier závody Hebelka, Schild a Comp“ s provozem kamenných krbů. V roce 1906 kupuje pilu na ulici Příčná (Neuműhlgasse), kterou jeho syn Alfred stále zdokonaluje. Postaví Lokomobil, dílnu na frézování a hoblování a také komoru na sušení dřeva. Ve velkém objemu, s více než 20 zaměstnanci, se věnuje výrobě beden. Alfred umírá a firmu přebírá bratr Edgar, který později přijímá za společníka i švagra Arnolda Zieglera. V roce 1940 je pila zarizována, novým majitelem se stal Josef Schőn.

Morizt Schild si vzal za manželku Julii rozenou Käuflerovou. Měli spolu 6 dětí.

Prvorozený syn Alfred zemřel 1914 jako rakouský voják ve válce.

Dcera Elsa se provdala za okresního soudce Dr. Isidora Batsche, se kterým měla syna Erwina. Po Isidorově smrti bydlela se synem v domě, kde se nacházela modlitebna. Elsa končí svůj život v Osvětimi a Erwin je v roce 1943 zatčen v Praze a za nevyjasněných důvodů ve vězení umírá.

Dcera Valerie se provdala za Bruna Sonnenscheina.

Syn Edgar se oženil s Gertrudou Fabryovou z Vídně. O rok později se jim narodila dcera Beatrix a za další rok se těší ze syna Waltera. Edgar byl členem spolku na podporu žáků v německé průmyslové škole v Šumperku a rovněž byl činný v židovském kulturním výboru. Přestože se Schildovi cítili být spíše Němci, Walter začal chodit do německé školy, ale navštěvoval i českou školu. Beatrix často doma říkali Boženko. Po roce 1938 se rodina přestěhovala do Olomouce a odtud jsou deportováni v roce 1942 do Terezína. Po ročním pobytu zde jsou všichni přeřazeni do takzvaného „Rodinného lágru Auswitz Birkenau“. Nejdříve si mysleli, že měli štěstí, neboť je překvapilo, že po transportu neproběhla žádná selekce a mohli v dřevěném baráku bydlet společně. Ovšem jen do osudné noci z 8. na 9. března 1944. Tato noc patří mezi nejtragičtější události v našich dějinách. Během jediné noci bylo zavražděno v plynových komorách téměř 3 800 českých Židů. Smrti šli vstříc za zpěvu naší státní hymny.

Pátým dítětem byla dcera Ida, která si vzala Arnolda Zieglera. Po smrti manžela v roce 1934 s dcerou Antonií odchází do Olomouce. Jejich život končí v Baranoviči v roce 1942.
Poslední dcera Lilly se provdala do Rumunska za soudce Karla Hilsenrada. Válku spolu se synem Ferdim přečkali v Rusku a poté se vrátili zpět do Bukurešti. Syn Ferdi se později přestěhoval do Izraele.