Loštice

Loštice: Historie židovské komunity

9. stol.
Přítomnost židovských obchodníků na území Velkomoravské říše dokládá Raffelstettenský celní a plavební řád z počátku 10. století. Karavany židovských kupců však procházely naším územím již v římském období.

11. stol.
Zprávy o Židech usazených na Moravě uvádí Kosmova kronika.

1140    
První písemná zmínka o židovské obci v Olomouci - hebrejský spis, jehož autorem je cestovatel Isak ben Dorbalo.  

1249  
Nejstarší úřední dokument týkající se Židů na Moravě - Jihlavské městské právo.

1254    
Král Přemysl Otakar II. vydal Statuta Judaeorum.  V celoevropském měřítku významné privilegium stanovilo právní postavení židovských obyvatel Čech a Moravy. Židé byli poddanými krále, který jim zaručoval ochranu a náboženskou svobodu. Dokument byl potvrzen řadou následujících českých panovníků a zůstal podkladem právního postavení Židů až do konce 18. stol.

1322    
Král Jan Lucemburský povolil olomouckému biskupovi, aby uvedl židovského finančníka do Mohelnice a dalších jeho tří měst.

1454    
Na základě výnosu vydaného králem Ladislavem Pohrobkem museli Židé opustit Uničov, Olomouc a jiná moravská královská města. Moravští feudálové je však ochotně přijímají do svých poddanských měst. S tímto jevem například přímo souvisí počátky židovského osídlení Úsova a nepřímo i Loštic.

1544   
Nejstarší zmínka o židovském osídlení v Lošticích. Žid Beneš koupil ve městě dům za 115 zlatých. V té době město patřilo k bouzovskému panství a jeho majitelem byl Václav Haugvic z Biskupic.

1546    
Bouzovské panství koupil Prokop Podstatský z Prusínovic. Za jeho podpory se židovská komunita rozrůstala. Do města postupně přicházeli uprchlíci z Čech, Uher a Polska, kterým bylo povoleno kupovat domy a usazovat se v okolí farního kostela.

1554    
Zřízení židovského hřbitova při silnici do Palonína.

ca 1560  
Výstavba první dřevěné synagogy v Lošticích.

1581    
Ustanovení židovské samosprávy s rychtářem a konšely v Lošticích a založení samostatné knihy zápisů - Registra obecní židovská. Zřízení židovského obecního domu.

1585    
Novým majitelem Loštic se stalo královské město Uničov, což přispělo k dalšímu rozvoji křesťanské i židovské obce.

1618-48    
Třicetiletá válka ukončila období prosperity v našich zemích. Celé město včetně synagogy bylo zpustošeno a asi polovina židovských domů zůstala pustých.

1651    
Budování nové dřevěné synagogy. Loštická komunita se začala postupně rozrůstat, neboť sem přicházeli vystěhovalci z Polska, Litvy a Ukrajiny, kteří prchali před pronásledováním vyvolaném Chmelnického povstáním (1648 -1656). Rovněž sem přicházeli Židé vypovězení z Dolních Rakous a Vídně (1670).

1727     
Přemístění  židovské  čtvrti na západní okraj města. Translokační reskript vydaný císařem Karlem VI. nařizoval přemístění židovských obydlí, která se nacházela poblíž katolických kostelů. V Lošticích se výnos vyřešil výměnou domů mezi křesťanskými a židovskými majiteli. Odpor obyvatel i majitelů města proti císaři byl marný. Rozvoj obce pokračoval i na nové lokalitě.

1781-88    
Reformy císaře Josefa II. započaly odstraňovat nejzávažnější diskriminační předpisy, zpřístupnily vzdělání a připravily podmínky pro integraci Židů do společnosti.

1782    
V Lošticích byla zřízena židovská škola. Na žádost židovské obce se výuky ujal Josef Čáp, učitel místní křesťanské školy.

1793    
V židovské čtvrti vznikl požár, který se rozšířil do města a zničil celkem 38 domů.

1805-06    
Přestavba zděné synagogy v klasicistním stylu, jež se dochovala do současnosti.

1848-49    
Revoluční události přivodily reorganizaci státní správy a zlepšení práv pro všechny občany. Židé získali plná občanská práva (doplněná v roce 1867). Bylo jim umožněno libovolně se stěhovat, pracovat v kterékoliv profesi, svobodně uzavírat sňatky a zastávat veřejné úřady. Zrušením feudálního vlastnického systému se Loštice staly svobodným městem. Obec křesťanská a židovská v Lošticích se spojila v jeden správní celek, řízený společným zastupitelstvem. Ve městě žilo 483 Židů, což představovalo 17 % obyvatel.

1900   
V Lošticích žilo 115 osob židovského vyznání. Od roku 1848 počet židovských obyvatel ve městě postupně klesal, neboť některé rodiny využívaly nově nabytých svobod a stěhovaly se do větších měst a rozvíjejících se průmyslových center. Na Moravě tehdy žilo celkem 44 255 Židů.

1919    
Odchází poslední loštický rabín dr. Ezriel Günzig, který sloužil své obci od roku 1899. Poté převzal náboženské povinosti olomoucký rabín dr. Berthold Oppenheim.

1928    
Židovská čtvrt postižena velkým požárem, který zničil 16 domů. Požár vznikl v domě výrobce tvarůžků Ecksteina. Plameny, podporované silným větrem, záhy zachvátily okolní stavení. Hasiči z 28 sborů přijeli bojovat s živlem. Majetkové škody byly značné, ale ke ztrátám na životě naštěstí nedošlo.

1939    
Počátek německé okupace a perzekuce židovského obyvatelstva.

1942    
22. června bylo 59 židovských občanů z Loštic deportováno do Terezína a odtud do jiných táborů, kde převážná většina z nich zahynula.

1945    
Po osvobození se z koncentračních táborů do Loštic navrátila jen Greta Ecksteinová s rodiči a Richard Morgenstern s pěti dětmi. Armin Morgenstern a Max Weiss, kteří bojovali v ozbrojených silách proti nacistům, také přežili válku. Židovská obec již nebyla v Lošticích obnovena.

 Photo: Jewish quarter Ztracena Street, Lostice around 1930 The dark building in the background: The synagogue and adjacent two-storey wing, which contained apartments for the rabbi and synagogue assistant. The light building in the foreground: Door with the pointed arch led to the shlachta, where the ritually pure (kosher) slaughter of poultry was done.