Historie židovské komunity

Mohelnice: Historie židovské komunity

Židovská komunita v Mohelnici

První písemná zmínka o přítomnosti Židů v Mohelnici pochází již z roku 1322. V tomto roce český král Jan Lucemburský udělil olomouckému biskupu Konrádovi právo uvést do města židovského finančníka. Stejné právo tehdy dostala tři další významná biskupská města – Kroměříž, Svitavy a Vyškov. Je možné, že v následujících stoletích se v Mohelnici usazovaly další židovské rodiny, ale samostatný židovský hřbitov ani synagoga zde nebyly založeny. K ustanovení židovské komunity bylo zapotřebí souhlasu panovníka, vrchnosti nebo městské rady. Mohelnice patřila k městům, kde takový souhlas vydán nebyl. Jednotlivci z řad židovských obchodníků a podnikatelů však povolení k působení ve městě příležitostně dostávali. Podstatný nárůst židovského obyvatelstva nastává až v druhé polovině 19. století. Po revolučních událostech v roce 1848 totiž nová státní správa odstranila středověké diskriminační zákony a přinesla zrovnoprávnění pro židovské občany v celé zemi, čímž nastává období židovské emancipace. Židé využívali svobody a stěhovali ze stísněných malých městeček do větších průmyslových měst, jako byla právě Mohelnice, kde hledali nové ekonomické příležitosti.

V druhé polovině 19. století vznikl v Mohelnici Židovský modlitební spolek, který byl právně konstituován v roce 1870. Výsledkem bohaté činnosti tohoto spolku bylo i zřízení vlastní židovské modlitebny na dnešním náměstí Svobody v domě čp. 9. Původní modlitebna existovala již před rokem 1870, a to v domě na Třebovské ulici čp. 30 (tzv. Edelhof). Přímo na náměstí se kromě modlitebny nacházelo i několik židovských obchodů a domů. Nejbližší synagogy a rituální lázně, zvané mikve, se nalézaly v Lošticích a Úsově. Mohelničtí Židé udržovali úzké styky se členy těchto židovských komunit a byli s nimi často vzájemně spřízněni. Mohelnická židovská komunita byla součástí nedaleké loštické náboženské obce.

V polovině 19. století žilo v Mohelnici jen 13 osob židovského vyznání. Koncem 19. století se jejich počet zvýšil na téměř 200 osob, takže představovali zhruba 7% obyvatel vnitřního města. Po roce 1900 nastává poznenáhlý pokles a krátce po vzniku Československé republiky se zde nacházelo přibližně 90 Židů. Mezi známé židovské podniky patřila Grätzerova továrna přesných nástrojů, pila Felixe Lechnera a Zieglerova továrna na kostěné a kostnicové zboží. V roce 1938 se většina místních židovských občanů uchýlila do neobsazeného zbytku republiky ve snaze zachránit si svoje životy a majetek před nacisty, kteří koncem tohoto roku obsadili Sudety. Ve městě zůstalo jen několik starších a nemocných osob židovského původu. V listopadu 1938, několik týdnů po Mnichově, vypukl v Německu a v Sudetech rozsáhlý protižidovský pogrom, během kterého byly vypáleny nebo jinak zničeny stovky synagog a tisíce židovských obchodů, domů a bytů. Tento pogrom, který byl nacisty nazýván Křišťálová noc (údajně podle zvuků rozbíjených skel ve výlohách a oknech), se nevyhnul ani Mohelnici. Nacisté se vrhli na židovské domy a vydrancovali i židovskou modlitebnu na náměstí.

K významným občanům židovského původu, kteří se narodili nebo žili v Mohelnici a zapojili se do protinacistického odboje, patří bratři Grätzerovi, Otmar Ziegler, Charlotte Zieglerová, Josef Mandl a Artur Langer. Bojovali na Západě a dočkali se vítězného konce války. Bojů na východní frontě se zúčastnil student medicíny Kurt Wolf, který po okupaci odešel do exilu do Sovětského svazu, kde vstoupil do Svobodovy armády. Padl v bitvě u Sokolova 9. března 1943. Kurt Wolf byl in memoriam povýšen na poručíka a obdržel čestný doktorát, Řád rudého praporu, Řád bílého lva s hvězdou I. stupně a Čs. válečný kříž 1939.