The fates Sumperk

Dr. Henry Mowschenson

Dr. Henry Mowschenson1)

Když Isidor a Josefa Mowschensonovi přišli roku 1914 do Šumperka, byly tehdy jejich nejmladšímu dítěti Heinzovi rovné tři měsíce. Isidor, pocházející z Oděsy, působil před tím jako zubní lékař ve Skandinávii a v Berlíně. Heinz měl tři sestry – Isabellu, Helenu a Ernestinu.

Rodina si v Šumperku koupila nejprve dům č.p. 3 v Komenského ulici (Goethestrasse), ale v letech 1922-23 si nechali postavit vlastní dům na ulici Fialova č.p. 6 (Paulinenstrasse).

Hienz navštěvoval státní reálné gymnázium v Šumperku, dále studoval na lékařské fakultě německé univerzity v Praze a jako lékař absolvoval v roce 1938. Poté byl povolán k vojenské službě na důstojnickou zdravotnickou školu v Praze. Po obsazení Československa německými nacisty se mu podařilo spolu s nevěstou Hanou a její matkou opustit na dunajském parníku zemi. Odebrali se do Palestiny. V roce 1940 se přihlásil do britské armády, byl zařazen do Royal Army Medical Corps a sloužil v něm až do roku 1948. Jako plukovní lékař pracoval v polních nemocnicích v severní Africe a v Itálii. U Monte Casina byl těžce raněn. Obdržel 8 polních vyznamenání a byl nejmladším plukovníkem v celé britské armádě. Po skončení války v Evropě sloužil ještě ve východní Asii a v roce 1948 byl demobilizován.

Poté vstoupil do koloniální lékařské služby (Colonial Medical Service) a v jejím rámci sloužil v Njasse, dnešní Malawi. Během uvolnění pro další studium získal v Londýně diplom pro veřejné zdravotnictví (Diploma in Public Health) a na královské koleji (Royal College) diplom pro průmyslové zdravotnictví (Diploma in Industrial Health).

Když se Malawi stala nezávislým státem, zůstal tu jako soukromý lékař a působil jako poradce v průmyslovém zdravotnictví, mezi jinými u malawijské rezervní banky (Reserve Bank of Malawi), britských aerolinií (British Arways), malawijských aerolinií (Malawi Airwais), Unilever Ltd., British Tobacco, pivovaru Carlsberg (Carlsberg Braueri) a u Imperiální skupiny (Imperial Group). Mimo to byl lékařským znalcem vysokého britského komisariátu, kanadský komisariát v Nairobi ho jmenoval lékařem pro Malawi a velvyslanec Spolkové republiky Německo domácím lékařem německého velvyslanectví.

Roku 1963 ho požádala malawijská vláda, aby se vrátil do vládních služeb. Působil v nich 10 let jako služebně nejstarší lékařský dozor a hlavní pověřenec ministerstva zdravotnictví. Dále mu byl svěřen úřad úředního lékaře při všech návštěvách hlav státu v Malawi.

Byl ředitelem úrazové stanice johanitského řádu v Malawi a v roce 1981 byl zvolen členem fakulty pracovního lékařství královské lékařské koleje (Royal College of Physicians) v Londýně. V roce 1968 obdržel řád „Důstojník řádu Britského imperia“ (Officer of the Order of the British Empire), r. 1972 se stal „Důstojníkem johanitského řádu“ (Officer of the Order of St. John), později i komodorského kříže tohoto řádu.

Roku 1989 se vrátil se svou manželkou Hanou do Londýna. Jeho syn Terence zde působil jako významný advokát, starší syn Petr je profesorem chirurgie na univerzitě v Bostonu.

Henry Mowschenson se několikrát pokusil získat zpět majetek po svých rodičích, dům na Fialově ulici, který byl v roce 1938 převzat německou vojenskou služebnou a po roce 1945 byl jako německý majetek na základě Benešových dekretů konfiskován. Nešlo mu o materiální cenu, šlo mu o zadostiučinění po pádu komunistického systému od nového Československa, neboť (podle vlastních slov) „pomáhal porazit nepřítele tohoto státu, hitlerovský systém“. Bohužel se mu tohoto zadostiučinění nedostalo. Na dopis prezidentu Havlovi odpověděla prezidentská kancelář v únoru 1992 s politováním, že to už není možné a prosila o porozumění, že po takové řadě let už není možné napravit všechno bezpráví.1)
V červnu 1992 zemřela po dlouhé nemoci jeho žena Hana. Tato ztráta jej těžce zasáhla, zhoršil se i jeho zdravotní stav, stará válečná zranění mu dělala stále větší potíže. Zemřel v červnu 1994, měsíc před svými osmdesátými narozeninami.

Jeho rodiče a jeho tři sestry nastoupily cestu do vyhlazovacích táborů. On za to nečinil zodpovědné „Němce“, nýbrž pouze zločinecký systém tehdejší doby. Jeho činnost po válce je toho důkazem.

Spolkový prezident Carstens mu v roce 1983 propůjčil spolkový záslužný kříž 1. třídy. Ve zdůvodnění návrhu německého velvyslanectví se praví doslovně: „ ... Byl tam (v Malawi ) jedním z nejváženějších Evropanů a stál blízko prezidentu Bandovi.“
Jelikož Dr. Mowschenson vzdor válečným letům a boji proti nacionálně socialistickému Německu nikdy nepopíral svou příslušnost k německému kulturnímu kruhu, nýbrž nadále jej pěstoval, byl od počátku přítelem německého velvyslanectví v Malawi a podporovatelem německo-malawijských styků. Automaticky zastával funkci úřadního lékaře. V mnoha případech mohl úspěšně zasáhnout ve prospěch německých zájmů a přispět k tomu, že německá vážnost u malawijského obyvatelstva i v britských kruzích byla vysoko ceněna.

Dodatek autora:
Po mnohaleté výměně dopisů mi bylo dopřáno poznat Dr. Mowschensona v Londýně osobně. Jeho manželka tehdy už nežila. Šlo o milého starého pána, který rád vzpomínal na svá školní léta v Šumperku, vyprávěl o všech šelmovských kouscích z té doby, který se těšil na návštěvu Prahy, města, kde několik let studoval a poznal svou choť, a na návštěvu Šumperka. Bohužel mu to nedovolil jeho zdravotní stav a potom i jeho náhlá smrt.

Wanitschek, G.
Redakčně upraveno a zkáceno.

Poznámky

1. Jeho původní jméno bylo Heinz. Jméno Henry užíval v anglicky hovořících zemích
2. K nápravě bezpráví však nakonec opravdu došlo, i když až po Mowschensonově smrti v roce 1994. Zákonem č.116/1994 Sb. z 29. dubna 1994, který nabyl platnosti 1. červencem téhož roku. Byl totiž změněn a doplněn zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, kde se v čl. 1 praví, že oprávněnou osobou je též fyzická osoba, která splňuje podmínky o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody, pokud k převodu nebo přechodu vlastnického práva došlo z důvodu rasové perzekuce a tento nárok nebyl po 25. únoru 1948 uspokojen.