Vlastimil Artur Polák

VLASTIMIL ARTUR POLÁK - AVALOS

Básník a prozaik, narozen v Úsově roku 1914. Jako jeden z mála úsovských Židů přežil pobyt v nacistických vězeních. Všichni jeho sourozenci - bratr Gerhard a sestry Marie, Valerie a Růžena - se stali obětmi holocaustu. Polák se dočkal konce války v Terezíně a byl vyznamenán za svoji antifašistickou činnost. Svoje protinacionalistická a humanistická díla psal v německém jazyce. Nejznámější je jeho básnický cyklus Die Stadt der schwarzen Tore (Město černých bran) , obsahující přes dvě stě básní z období 1938 - 1947.

Najdeme tu příběhy o životě za okupace, portréty lidí z transportů a z Terezína, jakož i úvahy o lásce a míru. K dalším jeho dílům patří básnický výběr Die grosse Einsamkeit (Velké osamění) , vydaný ve Vídni v roce 1975, a sbírka básní Uhaslý svícen (Nakladatelství Monse 2003). Polák také sesbíral a sepsal staré židovské pověsti z Úsova, které vyšly pod titulem Bílá paní z ghetta (Votobia 1996). Dávné pověsti mu již před válkou vyprávěla jeho teta Fanni Hussová a otec JUDr. Julius Pollak.

Před okupací uveřejňoval satirické články namířené proti místním představitelům a vůdcům německého fašismu v hektografovaném nepravidelném časopisu Distel (Bodlák) , který vydával v Úsově za pomoci stejně smýšlející české a německé mládeže. Ilustrace k některým článkům kreslil loštický malíř Hugo Šilberský. Po válce V. A. Polák žil a pracoval v Olomouci. Podstatnou část básníkovy tvorby do češtiny přeložila jeho manželka Olga Poláková.

TEREZÍNŠTÍ SIROTCI
1945

V. A. Polák

Bez domova jsme jak

vyvrácený strom,

není pro nás místo

v pustém světě tom,

není pro nás duše,

jež by řekla nám:

,,Chuďátko, buď u mne,

já tě nenechám."

Rozhovor s jeho vzácnou ženou můžete shlédnout v dokumentu Odpoledne s Olgou Polákovou