Vzpominky na židovské rodiny

Mohelnice: Vzpomí­nky na židovské rodiny

ZÁZNAMY VZPOMÍNEK PAMĚTNÍKŮ

ARTUR LANGER, SOUROZENCI WOLFOVI A GRÄTZEROVI
Z těch židovských kluků v Mohelnici jsem znal hlavně Artura Langera, Kurtíka a Otíka Wolfovy i jejich sestru Licku a také Kurtíka a Otíka Grätzerovi. S Arturem jsem v Mohelnici chodil do české školy. Děcka Wolfova i Grätzerova také chodila do české školy i do Sokola.
Langerovi bydleli na začátku Lékárnické ulice (čp. 1 - dnešní Dům s pečovatelskou službou). Do Mohelnice se přistěhovali kolem roku 1930 z Loštic, kde se zabývali výrobou tvarůžků. Arturův otec pan Emil Langer potom působil jako obchodní cestující s čokoládou. Jejich děti chodily do české školy i do Sokola. Oba rodiče a jejich tři dcery byli deportováni do koncentračního tábora, kde zahynuli. Syn Artur a jeho tři sestry se koncem třicátých let vystěhovali do Palestiny. Artur během války bojoval v Československé bojové jednotce na Západě.
Po válce se vrátil do Mohelnice, ale neměl u koho být, protože jeho rodiče i sestry zahynuli. Bydlel nějakou dobu u nás doma v Litovli a potom odjel do Prahy. Po 1948 zase odešel do Palestiny. Potom jsme se neviděli strašně dlouho, ale občas jsme si psali. Po devadesátém mě navštívil. Když přijel za mnou na stavbu do Vyšehorek, ani jsem ho nepoznal. Dlouho jsme se objímali a brečeli.
I. Škrobal, Mohelnice

MANŽELÉ HIRSCHOVI
Měli na severní straně náměstí obchod se surovými kůžemi a obuvnickými potřebami (dnes prodejna obuvi). Tito bezdětní manželé se obávali příchodu nacistů, a proto se před válkou vydali na dalekou cestu. Autem jeli z Mohelnice, přes Maďarsko a Balkán až na Střední východ do Palestiny.

LUDWIG A GRETA MOLLEROVI
Provozoval obchod s textilem na jižní straně náměstí (dnes Obchodní centrum). Žil v domě se svojí sestrou Gretou. Za okupace zůstali v Mohelnici. Museli nosit žlutou hvězdu a Nacisté je uráželi a ponižovali. Jejich byt i obchod byl poškozen během „Křišťálové noci“ v roce 1939. V roce 1942 byli oba deportováni do koncentračního tábora, kde zahynuli.

RODINA SÜSSOVA
Měla na náměstí, v rohovém domě na počátku Schillerovy (Olomoucké) ulice, obchod s látkami a krejčovskými potřebami (dnes Potraviny p. Němec). Před válkou obchod prodali a z města se odstěhovali.

RODINA MANDLOVÝCH
Bydlela a provozovala obchod s textilem na náměstí – rohový dům Muzejní (S. K. Neumana) ulice. Jejich dcera, provdaná Wachsmanova si v témž domě otevřela obchod s prádlem (dnes obchod s knihami). Rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Jejich syn těsně před zabráním Sudet opustil republiku a usadil se ve Spojených státech. Během války bojoval proti nacistům na západní frontě. Již před válkou měl vážnou známost s křesťankou německé národnosti sl. Tilovou z Mírova. Po válce se pro ni vrátil do Mohelnice a společně odjeli do USA.

GRIMMOVI A GOLDMANNOVI
Bydleli a provozovali obchod s textilem v domě na rohu Třebovské a Muzejní (S. K. Neumana) ulice (dnes Italská cukrárna). Zachránili se tím, že před příchodem nacistů odjeli do ciziny. Ferdinand Grimm zemřel roku 1934 a je pochován na židovském hřbitově v Úsově. Jeho dcera Adolfine se svými dětmi Terry a Ferdinandem odešla v roce 1939 do Francie a později do USA. Terry Hass se stala proslulou francouzskou výtvarnicí která dnes (2007) žije a tvoří v Paříži.

LEOPOLD HOCHWALD
Vlastnil špeditérství a pálenici s výčepem v Schillerově (Olomoucké) ulici (dnes Pracovní úřad). Pan Hochwald a jeho žena Paula se příchodu nacistů nedočkali. Zemřeli přirozenou smrtí ve třicátých letech minulého století a jsou pohřbeni v židovské části mohelnického hřbitova.

SYNOVÉ DAVIDA GRÄTZERA
Arnošt a Richard, koupili opuštěnou sirkárnu, v níž byli shromážděni v době 1. světové války ruští zajatci, na konci Beethovenovy (Masarykovy) ulice a provozovali tam speciální výrobnu na razidla, tažné zboží a lisy. Továrna jim dobře prosperovala. Arnošt bydlel se svojí ženou ve vile na Schillerově (Olomoucké) ulici, naproti dnešní Obchodní akademii. Arnošt i Richard s rodinami odešli před válkou do Palestiny. Richardovi synové Kurt a Otto vstoupili do Československé bojové jednotky a zúčastnili se bojů v severní Africe i v západní Evropě. Oba se dočkali konce války. Kurt zemřel v roce 1945 při dopravní nehodě a Otto se odstěhoval v roce 1968 do Spojených států.
Dokument. orální historie a dopisů: I. Škrobal, Mohelnice; E. Ziegler, Ottawa, Canada Jerzabek, R.: In Müglitz am Friedhoff. In SchönhengsterHeimat.

JULIUS ECKSTEIN
Narodil jsem se v německé rodině a v r. 1940 jsem nastoupil do obecné školy v Mohelnici, tehdy v Kudlichově, dnes ulici gen. Svobody. Slýchal jsem pak o pronásledování Židů a také jsem viděl chodit bídně oděné Židy s židovskou hvězdou. Mezitím nacismus rozšířil tak mnoho hrůzy, že lidé mluvili o tom jen tajně a mí rodiče také přede mnou nemluvili o tom již otevřeně.
Pak jsem už neviděl ve městě žádné Židy, s výjimkou Žida Ecksteina. Věděl jsem, že bydlel v Eishäusel (domečku pro odpočinek a zahřátí bruslařů).
Východně od Schillerovy (Olomoucké) ulice bylo kluziště, které se v zimě naplňovalo vodou. V blízkosti tohoto domku jsem často viděl Žida Ecksteina. Měl na sobě vždy zapnutý kabát, na němž byla našita židovská hvězda. Vypadal prokřehle a já jsem s ním měl soucit. Tyto vzpomínky se vážou k roku 1942. Když jsem šel jednou ze školy, vzpomněl jsem si, že jsem nesnědl chléb, který mi matka dala na svačinu. Jednak ze strachu z matčina kázání, jednak ze soucitu s Židem, položil jsem chleba před domkem na sud od asfaltu. To jsem pak častěji opakoval a občas jsem šetřil svačinu pro něho. Chleba vždy zmizel.
Až donedávna jsem často myslel na to, jaký osud ho mohl stihnout a zda zahynul v koncentračním táboře. Teprve nedávno jsem se z časopisu pro sudetské vysídlence dozvěděl, že zemřel údajně na podvýživu koncem roku 1942 ještě v Mohelnici, jako poslední z mohelnických Židů.
E. Kukula, Mitingen, SRN

HUGO SONNESCHEIN
Říkali jsme mu Sonka. Narodil se v Kyjově, byl židovského původu a před válkou působil jako významný pokrokový novinář a spisovatel. (Mezi jeho přátele patřilo mnoho českých umělců – např. Březina, Deml a Šrámek. Ivan Olbracht převyprávěl svoje zážitky se Sonkou v románu Podivné přátelství herce Jesenia). Já jsem se s ním sešel v padesátých letech v komunistickém vězení na Mírově. Uměl poutavě vyprávět a některé jeho historky a zážitky zněly až neuvěřitelně. Byl z jiného světa. Měl zvláštní charisma a svůj vlastní smysl pro humor. Pamatuji si, jak nám jednou po výslechu řekl, že věci se obrací k lepšímu: „V Osvětimi na mě dozorci řvali TY smradlavý Žide, ale dnes mě bachaři vykali a křičeli na mě VY smradlavý Žide. Je vidět, že to jsou inteligentní lidé“.
Jeho žena zahynula v Osvětimi v roce 1943. Sonka zemřel na Mírově v roce 1953. Poslední dny před jeho smrtí jsem o něj pečoval.
J. Janků, Hanušovice