Osudy Loštice

Rabí­n Dr. Asriel Günzig

Rabín a učenec Israel Günzig (rovněž uváděn jako Asriel, Azriel and Ezriel) se narodil 10.dubna 1868 v Krakově, kde také získal tradiční talmudické vzdělání. Později studoval sekulární obory v Lipsku a studium filozofie i semitských jazyků zakončil doktorátem na univerzitě v Bernu. V roce 1899 se stal rabínem židovské kongregace v Lošticích a působil zde 21 let. Rabín Günzig a jeho manželka Amalie (rozená Schreiber) měli čtyři děti, které pojmenovali - Regina, Sabina, Jacques a Hilda. Rodina žila v bytě, jež přiléhal k synagoze ve Ztracené ulici. Po roce 1900 s nimi na čas pobýval i bratr paní Amalie, Moritz Schreiber a jeho dcera Simona. Günzigovi se přistěhovali do Loštic z Krakova, odkud si s sebou přivezli i pomocnici v domácnosti slečnu Reginu Szatanikovou, která byla katolického vyznání.
Od poloviny 19. století se loštická židovská komunita postupně zmenšovala.

V roce 1901 měla již jen 115 členů a během následujících dvaceti let se tento počet snížil na polovinu. Na jaře roku 1920 rabín Günzig odešel do penze a přestěhoval se s rodinou do Antverp, kde našel lepší podmínky pro uplatnění svého pozoruhodného vzdělání. Brzy se stal ředitelem hebrejské školy Tajkemoni (existuje dodnes) a tuto funkci zastával celých deset let. Rabín Günzig působil také jako knihkupec, editor a spisovatel. K jeho publikovaným pracím patří: Rabbi Israel Baal-Schem (Brno, 1908); Wundermänner in jüdischen Volke (Antverpy, 1921); Das jüdische Schrifttum über den Wert des Lebens (Hannover, 1924) a jiné. V letech 1898-1913 editoval literární časopis Ha-Eshkol. Dr. Israel Günzig zemřel v Antverpách roku 1931 ve věku 63.

Regina Günzig
Narozená v Krakově roku 1898. Žila se svými rodiči v Lošticích a usadila se v Antverpách, kde pracovala jako sekretářka a překladatelka. Tam se jejím manželem stal Menachen Stripounsky (Strip). V roce 1935 se jim narodil syn, jehož pojmenovali po dědečkovi - Asriel. Žil s nimi i Menachenův syn Josef z prvního manželství. V květnu 1940, když nacisté obsadili Belgii, utekla se svou rodinou do jižní Francie, kde všichni zůstali téměř celý rok. Po prozrazení se dali opět na útěk a na krátký čas našli bezpečí ve Španělsku a Portugalsku. V roce 1941 emigrovali do USA. Síla a rozhodnost Reginy pomohla k tomu, že jejich putování dospělo ke zdárnému konci. Syn Josef zaznamenal celou nebezpečnou cestu do deníku, který obsahuje podrobné zápisy z každého dne. V květnu 1946 Regina přijala do svého domu i synovce Roberta a Eugena, syny setry Sabiny, která se svým manželem zahynula v Osvětimi. Regina zemřela v roce 1992.

Asriel působí jako právník a se svou ženou Karen žije ve státě Ohio. Má dvě děti - dceru Wendy a syna Michaela. Josef se stal elektrotechnickým inženýrem a se svojí ženou Eliane žije ve státě New Jersey. Má tři děti – dceru Lynn a syny Davida a Michaela.

Sabina Günzig
Narozená v Lošticích roku 1901. Sabina po příchodu do Antverp pracovala jako sekretářka
a také působila v Berlitzově jazykové škole. Provdala se za Simeona Sochora, s nímž měla syna, jehož pojmenovali po dědečkovi Asriel Ammiel. Společně také vychovávali syna Eugena z manželova prvního manželství (opakuje se 2x po sobě slovo se stejným kořenem manžel. Co takhle změnit na svazku?) .
Když nacisté v roce 1940 přepadli Belgii, Sabina s rodinou uprchla k francouzské hranici, kterou však nemohli překročit, protože ona ani její manžel neměli belgické občanství. Z Dunkirku, který se nachází ve Francii za hranicí s Belgií, se tedy museli vrátit zpět do Antverp. Při razii na židovské obyvatele v září 1942 byli Sabina a Simeon zatčeni a odvezeni do Osvětimi, kde oba zahynuli. V době zátahu jejich tříletý syn Asriel Ammiel a starší Eugene byli na procházce s příbuznou a to jim zachránilo život. Teta Rachel Gunzig (Jacquesova manželka) je zachránila a našla pro ně bezpečné úkryty, kde se oba dožili konce války. (Podobný úkryt vyhledala i pro svého vlastního syna a také pro dalšího synovce). Z důvodu většího bezpečí byl Asriel Ammiel během války přejmenován na Roberta, aby nebyl oslovován hebrejským jménem. V květnu 1946 Robert a Eugene emigrovali do Spojených států, kde se jich ujala teta Regina Günzig, starší setra jejich maminky, které se naštěstí podařilo uprchnout z Belgie v roce 1940.

Robert působí jako právník a se svou ženou Miriam žije ve státě New Jersey. Má dvě dcery - Caryn a Risu.

Jacques Günzig
Narozen v Lošticích v roce 1904. Zvolil si docela jinou životní dráhu než jeho otec. Brzy po příchodu do Belgie přilnul k politickým levicovým proudům a také se zapojil do sionistického hnutí a byl členem institucí, které organizovaly odchod mladých lidí do tehdejší Palestiny. V roce 1925 odešel do Holandska, kde pracoval jako pomocník u sedláka a od roku 1927 pracoval na farmách v Alžírsku a Tunisu. Těžkou práci na poli podstoupil pouze proto, aby se naučil hospodařit a získal tak zkušenosti v zemědělství, které chtěl plně uplatnit v Palestině. Tímto způsobem se Jacques ztotožnil s myšlením, jehož cílem byla očista židovského národa prostřednictvím návratu k prostotě, původním hodnotám, přírodě a půdě. Do Zaslíbené země přicestoval v roce 1930 a hned začal pracovat v kibucu. Po dvou letech se vrátil zpět do Belgie a vstoupil do komunistické strany. V roce 1936 společně se svojí ženou Rachel odešel do Španělska. Oba se přihlásili do Interbrigády a bojovali proti Francovým fašistům. (Připojili se k tisícům ostatních Židů z 53 zemí bojujících proti fašistům ve Španělské válce, jež je považována za předehru k druhé světové válce). Ve Španělsku se jim narodil syn Edgard. Naštěstí všichni přežili a vrátili se zpět do Belgie. Po okupaci Belgie se Jacques a Rachel zapojili do protinacistického podzemního odboje. Pro syna i pro své tři synovce našli úkryty v křesťanských rodinách. Matka válku přežila, ale Jacques byl dopaden gestapem a poslán do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde byl 28. července 1942 údajně při pokusu o útěk zastřelen.

Po válce Rachel zůstala věrná svému levicovému přesvědčení a přesídlila se synem Edgardem do Polska. Oba však byli brzy zklamáni životem v této zemi a v roce 1957 se vrátili zpět do Belgie. Rachel zemřela v roce 1989.

Edgard Gunzig se věnuje vědecké kosmologii a se svojí druhou ženou Dianou žije v Bruselu. Má dvě děti, dceru Gaëlle a syna Thomase. Thomas patří ke známým belgickým spisovatelům. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků včetně češtiny.

Hilda Günzig
Narozená v Lošticích v roce 1910. Od mládí byla ovlivněna politickým smýšlením svého bratra. Vstoupila do mládežnického levicového sionistického hnutí ha-Šomer ha-cai’r.
Zde se s ní seznámil její budoucí manžel Jicchak Arnon (Isaak Aronovitch), se kterým uzavřela sňatek v roce 1929. Rok poté se oba novomanželé usadili v Palestině. Hilda a členové její rodiny se stali přímými svědky a účastníky zrodu státu Izrael. Její manžel působil jako vedoucí výzkumného ústavu experimentálního zemědělství a jako voják se zúčastnil Války o nezávislost. Spolu měli dva syny - Dana a Gideona. Dan působí v Izraeli jako novinář, fotograf a spisovatel. Hilda zemřela v roce 1995.

Koncem roku 2010 vnuk rabína Günziga prof. Edard Gunzig poprvé navštívil Loštice. Za několik týdnů poté synové Reginy, Sabiny a Jacquesa - Edgard Gunzig, Robert Sochor, Asriel C. Strip, Joseph Strip zaslali příspěvek na restaurování loštické synagogy a v srpnu 2011 přijeli všichni do Loštic, aby se zúčastnili slavnostního otevření opravené synagogy. Zde se k nim připojil i syn Hildy - Dan Arnon z Izraele. Během slavnosti bylo ve východní stěně modlitebny odhaleno kruhové vitrážové okno, věnované památce jejich dědečka, posledního loštického rabína, dr. Israela Günziga.

Prameny:
Gold, H.(ed). Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart.Brünn:1929, p. 319-320.
Col. Encyclopedia Judaica. Jerusalem: 1974, vol. 7, s. 964-965.
Sčítací operáty Loštice 1901, SOkA Šumperk, fond OÚ Zábřeh.
Archiv – Židovské muzeum v Praze, fond NO Loštice.
Osobní archiv – Edgard Gunzig, Belgie.
Osobní archiv – Robert Sochor, USA.
Osobní archiv – Asriel C. Strip, USA.